Monthly Archives: Červenec 2015

Posel

Britští vědci zjistili… tedy v tomto případě spíš američtí… že existuje typ zákazníků, který výrazně častěji kupuje výrobky, co na trhu nakonec neuspějí.

Analýzou nákupů 130.000 spotřebitelů zjistili, že je mezi nimi 13 % takových, jejichž nákupy tvoří velmi často výrobky, které do tří let zmizí z trhu. Stačí sledovat, co si tihle kupují a jaké výrobky si oblíbí, a lze téměř s jistotou předvídat, zda konkrétní výrobek uspěje, nebo shoří.

Doslova: „Pokud jste ten typ lidí, co si oblíbili MP3 přehrávač Zune, tak pravděpodobně budete kupovat i Frito Lay Lemonade…“

Pokud se vám zdá, že „všechno dobré, na co jste si zvykli, brzo přestanou vyrábět“, pravděpodobně patříte mezi výše uvedených 13 procent poslů neúspěchu.

PS: Asi tušíte, jaké jméno bych teď měl napsat, ale já ho nenapíšu.

22

Řeknu to písní:

Nejste

Napsal jsem tuhle článek o fanboyství. Na Facebooku jsem k tomu poslouchal nějaké hahakomentáře v popsaném stylu a pak nějaké výčitky, že to přeci nikdo nemyslí vážně a že jsem suchoprd, co se odmítá zasmát.

Mno. Pojďme si to zasadit do kontextu.

Měřím 203 cm a jmenuji se Malý. Už jen kvůli tomu jsem se naučil nepředstavovat se slovy „jsem Malý“, ale „jmenuju se Malý“. Je mi 42 let, a dodneška se najdou lidé, co považují poznámku „… ale moc malý nejste!“ za natolik neotřelou, že jim stojí za to ji říct.

Víte, já se jim nedivím. Pro ně je nová. Oni to řeknou jednou za dvacet let. Já to poslouchal dlouho skoro při každém představení. Každý nový učitel ve škole měl tyhle pindy, každý komu jsem se představil. Od doby, co jsem dospělý, to trošku polevilo, ale stává se mi to i dneska, odhadem tak v jednom případě z deseti.

Hledáte to slovo? To slovo zní „otravné“. Možná vám to připadá neotřelé, ale já to slyšel mockrát. Ne, nezlobím se, nerozčiluju se, vím, že to nemyslíte zle, že vám to připadá jako příhodná poznámka, jako icebreaker, ale není.

A přesně to platí o starých počítačích. Napíšu, že dětem pojedu ukázat ZX Spectrum, aby věděly, na čem jsme začínali, a co nečtu v odpovědích? „Sinclairistický hnůj“ a tak. Já vím, že to ten člověk nemyslí vážně, že si dělá legraci ve stylu sektářských  komentářů z 80. let, ale je to otravné, protože zatímco on to napíše jednou za pět let, já to čtu u každého tweetu na toto téma dvakrát (od různých lidí – se sedmi tisíci sledujících to není vůbec problém). Napíšu, že ve svém kurzu budu chtít v části, věnované osmibitům, probrat Z80 a 6502, a dva lidé cítí potřebu zareagovat a napsat mi, že podle jejich názoru bych to měl udělat jinak, vynechat 6502, protože to je hrozný shit (někteří ještě dodají motorolácký), a psát jen o Z80, protože to je nejlepší osmibitový procesor. Ale samozřejmě úplně nejlepší by bylo, kdybych nepsal ani o Z80 a psal o ARMech.

Otravný jak berňák.

Sto lidí mi přijde říct stejný vtip. Každý z nich ho řekne jen jednou… Jednou říct vtip, co to je, že? Když toho desátého nakopu do prdele, znamená to snad, že nemám smysl pro humor?

Chloroform

„Milý pane… ten váš kapesník, co jste mi půjčil, smrdí chloroformem!“

Profesor toxikologie povídal: Když vidíte tu scénku, jak zloduch kápne na kapesník chloroform, přitiskne ho nebohé dívce na obličej, ona se dvakrát nadechne, sesune se k zemi a on ji pak znásilní, tak si pamatujte, že ve skutečnosti vůbec omámená nebyla a jen to hrála! Na omámení totiž potřebujete mnohem větší množství, a taky to trvá několik desítek sekund.

No a vy si prosím pamatujte, že dávka choroformu „na omámení“ je hodně vysoká a že mezi „omámením“ a „usmrcením“ není moc velký prostor.

Jestli si říkáte: „Jak to, vždyť ve všech těch filmech a knížkách… chloroform… tak co nám to tu říkáš?“ – tak vězte, že pravdu mám (zase) já a knížky se mýlí. Chloroform fakt nebrat!

Demokracie

Demokracie funguje.

Slyším tu či onde že něco do demokracie nepatří. Že prý do demokracie nepatří Adam B. Bartoš nebo šibenice na demonstracích.

Myslím, že to je mylný názor. K demokracii patří i podobné extrémní projevy, a to, že se objevují, je příznakem fungující demokracie. Kdyby se nic takového nedělo, kdyby byl pověstný „klid v ulicích“ a „klid na práci“, tak je něco špatně. Znamenalo by to, že lidé mají buď strach se vyjádřit, nebo jsou rovnou zavření. I proto si komunisti museli pořádat organizovaný „nepokoj v ulicích“ na prvního máje.

Podobné excesy k demokracii patří, je to, bohužel, součást celospolečenské diskuse. Ta se nevede jen v salónech, natož v televizních studiích.

Šibenice na demonstraci proto není znakem úpadku demokracie. Je znakem úpadku politické kultury. Jednou ve chvíli, kdy se objeví, podruhé ve chvíli, kdy nenásleduje okamžité a jednoznačné odmítnutí takové úrovně debaty.

Demokracie stále ještě funguje, i když začínám mít dojem, že lid, démos sám, svoji vládu nejen nezvládá, ale přímo nesnáší a chce, aby mu vládnul někdo jiný… Někdo, kdo z něho sejme břemeno odpovědnosti za vlastní rozhodnutí.

Pindíci

K poměřování elektronických pindíků není vhodnější služba než Klout.

On totiž neměří jen followery, protože to jsou dost často nějací nýmandští spammeři, ale měří, jaký „dopad“ vaše psaní má, jaký vliv máte a na jaká témata. Cha!

screenshot-klout.com 2015-07-03 22-56-12

Za dob bloggerského mládí to byl TopList. Na socsítích právě Klout. Když jsme se v New Yorku potkali s Milošem Čermákem, tak jsme se chvíli bavili na téma „kdo že je vyšší“, a pak Miloš povídá: „A co Klout?“ – „69,“ povídám tehdy, „a ty? Nějakých 72, ne?“ – Miloš blýskl očima: „No dovol? 72? Já mám 74!“

Skvělé téma k hovoru, když už jste probrali i počasí. Hm. A další využití?

No, můžete se dozvědět, jak jste na tom v rámci ČR.

screenshot-www.klaboseni.cz 2015-07-03 22-55-21

(Josef Šlerka tuhle službu vyvinul, čímž se vysvětluje jeho umístění v žebříčku…) 😉

No a do třetice všeho – můžete se o to opřít, až vás někdo osloví s nabídkou „zaplatím za umístění reklamy… za reklamní tweet…“ Tak mu řeknete, že OK, že Honza Tichý chce milion, Tomáš Krause 750 Kč (protože má tisíc followerů – teda v době, kdy to psal, tak měl tisíc), ale že vy jste realisti, tak vzhledem ke svému vlivu a počtu followerů a dalším faktorům to za realistických pětadvacet uděláte.

Což ale neznamená, že na to někdo přistoupí, že… Prý „je vidět, že máte smysl pro humor“. To mám, ale taky mám svou cenu. Já nepotřebuju psát o ready made firmách, to vy chcete, aby si o tom přečetla moje několikatisícová sociální bublina. A tak, humory stranou, vidíte co dostanete, a buď chcete, nebo račte na Pay4t.cz, kde seženete padesát lidí se sto followery po třiceti kačkách, gudlak, a já rád zůstanu u svého psaní zadarmo.

Jako sorry, ale jak píše Honza: udělat ze sebe tajtrlíka holt něco stojí!

Fanboy

Nejzásadnější okamžiky mého programátorského života:

  • první funkční program
  • první počítač
  • první program v assembleru
  • třetí programovací jazyk
  • pátý programovací jazyk
  • konec fanboyství

Ve chvíli, kdy jsem přestal pořvávat věci jako „Z80 Forever, 6502 Fůůůj“, „Sinclair Forever, Atari suxxx“, „Amiga je nejlepší“, „PC je nejhorší“, „Linux je nejlepší“ nebo „Apple je nejlepší“, tak jsem objevil úžasný svět plný podivných, ale krásných procesorů, divných jazyků s kouzlem osobnosti a obskurních systémů, ve kterých jsou prazvláštní triky, že jeden žasne.

Psát „spectristickej humáč, jedině Atari!“ bylo pochopitelné, když byl rok 1988 a vám bylo patnáct. Nebo obojí dohromady.V roce 1995 už to bylo těžce demodé, v roce 2005 se takovéhle projevy braly vážně snad jen v IT amišovských komunitách. V roce 2015 už ani jako retro…

Fascinují mě lidé, kteří mají v roce 2015 zapotřebí mi sdělovat svůj názor na osmibitové procesory tímhle stylem. Pardon, ne fascinují, to druhé slovo… Jo: Prudí! Přátelé, v roce 2015 jsou osmibity součást historie a je ideální prostor k tomu je studovat, dívat se, jak byl který navržen a přemýšlet, proč zrovna takto. Je to úžasná kapitola vývoje techniky a skvělá příležitost se na všechno podívat s odstupem šestapadesáti bitů.

Anebo příležitost ukázat ortodoxnost své víry, pokud vám je stále patnáct.

Ocásci

Ve slušné společnosti se Deník Referendum nezmiňuje, ale udělám výjimku. Pan Bittner zveřejnil sloupek „Kdo všechno dělal ramena u Třech ocásků“ a promlouvá k události, co se stala tuhle. Totiž osazenstvo kavárny vydalo fotku, kde vyjadřují solidaritu s imigranty a ochotu je přijmout, načež se do podniku vypravila parta šulínů „dělat bububu“. Dokonce někomu vrazili pár facek. Kretenismus jak vrata.

Pan Bittner se rozvášnil a přispěchal vyčinit obyčejným lidem, těm tichým podporovatelům zla. Tak jako ne že bych neměl sto chutí si odplivnout pokaždé, když slyším spojení „slušný občan“ (něco jako „poctivý pracující“). Ne že bych se nedomníval, že slušní občané jsou často motorem a hybatelem největších svinstev. Ale když už jim chci naložit, tak bych se neměl nechat unést spravedlivým hněvem.

„Apeluju na vás, vy „slušní Češi“, co se bojíte o budoucnost svých dětí, co máte starost o práva svých žen (…) Uvědomte si, že jste to vy, kdo v sobotu nezaplatil útratu, vyhrožoval dívkám za pultem, kdo rozbíjel cizí majetek, a kdo fyzicky napadl hosta, který se dívek zastal,“ píše Petr Bittner, a pokračuje: „Na které straně barikády vlastně stojíte a na které chcete stát? Na té hloupé, nebezpečné a agresivní spolu s nácky a teroristy, nebo na té solidární, otevřené a mírumilovné spolu s ostatními, kteří nechtějí padnout jejich zlu za oběť?“ Pak pokračuje, adekvátně médiu, tím, že za to stejně může kapitalismus, ale rád bych se zastavil u toho momentu, kdy davu připisuje konkrétní činy.

Což je taky pitomost, protože ačkoli v morální rovině je možná jeden každý mlčící spoluviníkem, tak takováhle prohlášení nefungují.

Logicky:

Jste to vy, kdo dal facku hostovi? Ne!

Přitakali jste tomu? Ne!

Máte na rukou jejich krev? Ne, to je nesmysl. A tak je snadné všechny podobné argumentace odmítnout jako nesmysly en bloc.

Mlčíte k tomu. Přišli si pro sluníčkáře, tak trochu jim to přejete, ale násilí se vám hnusí, tak řeknete, že „tohle už bylo za hranou“. Možná: „za hranou, ale koledovali si!“ Vy byste to neudělali. Udělali to jiní. Vy s tím nesouhlasíte, ale zase ne tak moc.

Nejste to vy, kdo bije, nejste to vy, kdo to schvaluje. Vy jste jen ti, kdo utvářejí atmosféru ve společnosti. Možná vás děsí to, že se tohle děje. Vy v tom nevidíte souvislost.

Možná budete pak říkat: „Takhle jsme to nechtěli. My jsme se jen báli o náš národ, o naše děti, o naši budoucnost… tohle se nemělo stát…“

No a pak do článku o nutnosti porozumění vrazí autor výkřik o tom, že se musí všichni rozhodnout, na které straně barikády budou stát!

Ale co, je to Deník Referendum, konzistence není očekávána, hlavně když demaskujeme kapitalisty!

Gramotnost

Kurz mediální gramotnosti v několika bodech:

Nespoléhejte

  1. na to, co jste získali opakovaným slyšením
  2. na tradici
  3. na legendy
  4. na písma
  5. na spekulace
  6. na zjevené pravdy
  7. na umělé důkazy
  8. na to, že se nějaký názor náhodou shoduje s vašimi představami
  9. na něčí přesvědčovací schopnosti
  10. na to, že je někdo učitel

Já to nevymyslel. Dokonce to ani není nic nového… Seznamte se: Kálama sutta (v plném znění zde)

Příčiny

Hledám příčiny současné protiimigrantské hysterie.

Média ji živí, to je bez debaty. I takzvaná seriózní média najela na politiku „klikaných a sdílených článků“, takže zveřejňují hoaxy, poplašné zprávy a „senzace“, které mají clickbaitingový potenciál (jako třeba zadržení pěti ilegálních uprchlíků ve vlaku).

Mocně zatápí Konvička a Okamura. Něco jako dr. Sládek neblahé paměti. Ale přestávají být marginální, začínají se k nim přidávat „slušní občané“.

Z lidí se nestali rasisti a xenofobové přes noc, kdepak. Lidé jsou latentně rasističtí a xenofobní od přírody, a pouze racio a kultura udržuje tyhle emoce uvnitř. Strach z cizího je přirozená reakce, ale žitím ve společnosti jsme se naučili ji oslabovat, protože bychom se tu jinak pomlátili.

Zcela nesporný je vliv ruské propagandy. Ruské propagandě se hodí všechno, co pomáhá vytvářet obraz „národa, kterému zase někdo zvenčí něco diktuje“ a atmosféru „už se nedá nikomu věřit!“ Všechno, co posílí rozpory a nestabilitu společnosti, se hodí. Hnus typu AC24, Sputnik, Aeronet živí vlnu strachu z „imigrantů, co vám EU nastěhuje do baráku a oni vás pak podříznou nebo zotročí“. Odhaduju, že fáze „s Ruskem se toto nestane, Rusko ví, co jsou tradiční národní hodnoty“ přijde během pár týdnů.

A velmi zjevný je vliv Zemanův. Ne že by z lidí vytvořil rasisty. Jen začal se svými kreténskými žvásty vytvářet dojem, že je naprosto v pořádku veřejně a takříkajíc „s plným jménem a na vlastní ksicht“ říkat věci, které lidi cítili, ale (správně) se je styděli říkat. Když prezident začne hrát národnostní strunu a mlít nesmysly o Arabech, muslimech a politických protivnících, a nedostane za to po právu přes tlamu od většiny společnosti, tak se nelze divit, že – kunda sem, kunda tam – začne lidem připadat v pořádku na plnou hubu pokřikovat o potápění lodí a o muslimském dobytku. Dřív se za to aspoň styděli a psali to anonymně, dnes už se nestydí a podepíšou se pod to. Ne, to není emancipace, to není „konec strachu“ a „odvaha se podepsat“, to je degradace kultury. Zeman do toho přilejvá tu hovadným pokřikem „na novináře pal!“, tu otevřenou a vyslovenou podporou antiislámských hnutí, takže na něj klidně ukážu.

Apropo Zeman: už teď jede volební kampaň na druhé období. Nemá protikandidáta, a za tu krátkou dobu asi ani nezíská takového, na kterém by se jeho odpůrci shodli. Každopádně to neponechává náhodě, a s pocitem silného mandátu odbrzdil. Ano, Zeman jede jako buldozer, kam se na něj hrabe Paroubek. Nemá žádnou výkonnou moc, ale ovlivňuje náladu v zemi, a nesporně si to užívá. A teď si představte, co se stane, až vyhraje! Žádný český prezident zatím druhé období nezvládnul, všichni se pomátli a s pocitem „po mně potopa“ začali nakládat neuvěřitelný věci. Co udělá tenhle vypitec, když nám bude zachován v síle dostatečné na vykonávání druhého prezidentského období? Vyhlásí někomu válku?