Ze dne 29.7.2015

Fakan

Mým oblíbeným čtením je Etymologický slovník. Tam se člověk dozví spoustu zajímavých věcí – mimo jiné třeba to, že vulgární označení pro ženské přirození nepochází od napoleonských vojáků a jejich „le Petit Chat“, jako že „kočička“, jak to vykládá lidová etymologie.

Totéž názvy vesnic. Lidé věří, že se ta jejich vesnice jmenuje třeba podle hlohu, který se staroslovansky jmenoval „oskeruše“, napíšou to na Wikipedii i na oficiální stránky (kde je mimochodem v záhlaví fotka z úplně jiné vsi asi tak o kilometr dál), a přitom pravděpodobný výklad je „zdrobnělina z původního jména Oskořín“. Tedy „patřící Oskorovi“, čemuž nasvědčuje častá přípona „-ín“.

Mno.

S fakanem je tomu nejinak. Není to vůbec z toho anglického, jak byste si mysleli, ale je to prý ze staročeského „fákati“. Neboli „káleti“. Fakan, čili posránek.

Fákati, hm… Kde by se to v češtině… jo aha! Přeci „defekace“ a „inter faeces et urinam nascimur“, takže z latiny.

Ergo fakan má blíž k fekálu než k, ehm, angličtině.