Ze dne 27.7.2015

Přejezd

Když jsem byl malý chlapec, jezdili jsme s babičkou a dědou na dostihové závodiště. Cestou bylo potřeba přejet koleje (pro šotouše: trať 072) a běžně se stávalo, že závory byly dole, přejezd blikal, a vlak nejel klidně deset, patnáct, dvacet minut… A nakonec se našel nějaký člověk, co závoru nadzvednul a všech deset aut projelo. Někdy se kličkovalo mezi závorami. Bylo to divné, protože to babička komentovala takovými slovy jako „voni pustili šraňky“ a „pak je zase vytáhnou“, což mi bylo divný, protože to přeci dělal automat. A tak jsem už od dětství slýchával o tajemných Vonech, co dělají to či ono (jako třeba že si jen tak zavřou závory, a pak je zase zvednou, aniž by projel vlak). Ale to sem nepatří.

Jinak mi samozřejmě zdůrazňovali, že se přes přejezd nesmí jezdit, když bliká, protože by to dopadlo moc špatně. Ale asi kombinace určitých přejezdů a druhé půlky 70. let ospravedlňovalo občasné porušení tohoto pravidla, protože kdyby ne, měl bych z toho kognitivní disonanci… vlastně ne, co to kecám, v té době bylo normální, že se něco říká a něco jiného dělá.

Ale dost, střih: společnost se hodně změnila. Ve větších městech to je dobře vidět, je to vidět i v místech, která jsou daleko od nějakých center a musí být do jisté míry soběstačná; tam jako by ten vývoj k samostatnosti a zodpovědnosti byl vidět víc. Pro mne je naprosté peklo bezprostřední okolí velkých měst. Takový ten pruh, široký asi 20 kilometrů, tam to je docela jasně vidět.

Zase jsem odbočil. Zkrátka: na přejezd, když bliká červená, nevjedu, pokud tam nestojí chlápek s praporkem a neukazuje, že mám jet, protože oni tam opravujou koleje. Dokonce i když jsou závory nahoře a bliká bílá, tak přibrzdím a koukám, jestli zprava nebo zleva neuvidím vlak. A pak přijedu někam do Horního Přípotočna nad Labem, a tam to místní s žigulíkama a návěsnejma vozejkama dranděj přes koleje na červenou, šak voni to tam znají, tak co by tam čekali, když jsou místní a jedou jen támhle na trávu pro králici! Argument silnější než lokomotiva T 478.4, co?!

Zkrátka ruku na srdce: fakt to nedělejte! Většina přejezdů už je dneska takových, že nezažijete desetiminutové blikání naprázdno, většinou je vlak na přejezdu do minuty… to vám to za to fakt stojí?

No, jak je vidět, tak některým idiotům ano. Jestlipak řidič/ka vozu 2AD 8036 měl/a dobrý pocit z toho, kolik času ušetřil/a?

Obětem soustrast a účast…

PS: Pokud vás zajímá fungování přejezdů a jejich zabezpečení, tak prosím tudy k Johnnymu!