Ze dne 16.7.2015

Čtyřicet

Kolega Jirka tuhle poslouchal naši diskusi s Patrickem na téma „a co bereš za léky?“ a tvářil se rozpačitě. „Jak vás tak poslouchám, tak nechci, aby mi bylo čtyřicet. Je na tom něco dobrého?“

Jirkovi je třicet. Na co se teda může těšit?

Jo, už to není tak, že se kalí do rána a ráno se vstane a jde do práce. Není to tak, že ti stačí tři hodinky spánku a „nějak to doklepeš“. Ale to už začíná v těch třiceti. Už tuhle bolí a támhle bolí, ale furt dobrý. Na druhou stranu má čtyřicítka spoustu výhod.

Člověk už má nějak uspořádané finance a rodinný život.

Má nějak uspořádané priority.

Zároveň už mu dochází, že nemusí zvládnout úplně všechno, zažít úplně všechno a být úplně všude až do úplného konce. Na druhou stranu si věci víc užívá.

Ve čtyřiceti už neplaší, že musí strhnout pracovní rekordy, že musí být na všech párty, že musí mít telefon konkrétní značky… Vůbec přestává myslet na to, co by tomu řekli lidi.

Na druhou stranu pořád ještě všechno tohle dělat může, aniž by si připadal divně.

Za mě dobrý.