Monthly Archives: Červenec 2015

Poslední

Tohle je poslední příspěvek na celém Kuřecím Con Carne.

Dodržel jsem závazek, který jsem si na začátku dal, totiž že každý den, děj se co děj, vyjde jeden zápisek, a že se tak bude dít celý rok.

Rok se zítra uzavře.

Během toho roku jsem se podílel na přípravě a spuštění digitální verze českého Forbesu. Pak jsem z médií odešel, protože jsem se chtěl víc věnovat elektronice.

Před nedávnem jsem slíbil, že až skončí KCC, tak vymyslím něco jiného. A odkaz na to „něco“ se tu objeví jako ten úplně poslední článek. Bude to takový bonusový „plus jedna“.

Teď ale nevím, kdy vyjde. Jediné, co vím, je, že až vyjde, tak ho antedatuju na 1.8. 2015, takže bude mít zítřejší datum.

Nashledanou. Bylo to fajn a doufám, že jste se bavili i vy!

Všem vám moc děkuju!

Pár tipů na další čtení ode mne: Misantropův zápisník; Retročip (o starých počítačích a elektronice); Old Player (o počítačových hrách)

Začínáme

Slíbil jsem vám před časem, že až skončí KCC, tak dostanete „něco“ náhradou.

Stále mám v hlavě takový nápad, ale protentokrát, a to mi jistě prominete, dostane přednost kniha.

Už mám dohodnuté nejrůznější podpůrné práce (grafiku, odborný dozor, procesování peněz) a už je hotová podrobná osnova. Mám spočítané náklady (včetně poštovného a dovozu vytištěných knih a součástek pro kompletaci sad) a řeknu vám, až jsem se orosil! Ale každá koruna je spočítaná, promyšlená a patří tam.

Během srpna připravím crowdfundingovou kampaň. Po prázdninách by měla odstartovat. Když se vybere dostatečné množství peněz, tak by mohla kniha začátkem roku 2016 vyjít.

Držte tedy palce. Průběžně budu psát, jak na tom jsem.

Fakan

Mým oblíbeným čtením je Etymologický slovník. Tam se člověk dozví spoustu zajímavých věcí – mimo jiné třeba to, že vulgární označení pro ženské přirození nepochází od napoleonských vojáků a jejich „le Petit Chat“, jako že „kočička“, jak to vykládá lidová etymologie.

Totéž názvy vesnic. Lidé věří, že se ta jejich vesnice jmenuje třeba podle hlohu, který se staroslovansky jmenoval „oskeruše“, napíšou to na Wikipedii i na oficiální stránky (kde je mimochodem v záhlaví fotka z úplně jiné vsi asi tak o kilometr dál), a přitom pravděpodobný výklad je „zdrobnělina z původního jména Oskořín“. Tedy „patřící Oskorovi“, čemuž nasvědčuje častá přípona „-ín“.

Mno.

S fakanem je tomu nejinak. Není to vůbec z toho anglického, jak byste si mysleli, ale je to prý ze staročeského „fákati“. Neboli „káleti“. Fakan, čili posránek.

Fákati, hm… Kde by se to v češtině… jo aha! Přeci „defekace“ a „inter faeces et urinam nascimur“, takže z latiny.

Ergo fakan má blíž k fekálu než k, ehm, angličtině.

Intelektuálno

V sobotu jsem nadhodil takovou jednoduchou „what if…“ otázku, totiž „jak by se změnil náš svět, kdyby…“ V tomto případě „kdyby před lety nezvolil majoritní portál Seznam jako svého partnera zrovna Novinky, ale třeba Lidovky?“

Je to ryze hypotetická otázka a zajímalo mě, jak ji lidé pojmou, protože se z toho člověk dozví spoustu věcí. Například o tom, jak velký vliv přičítáme internetovému zpravodajství, jak velký vliv má podle vás spojení největší návštěvnosti v zemi s konkrétním zpravodajstvím, jak moc čtenáři ovlivňují médium a tak. Pro mne to je pěkná mentální rozcvička, protože se mi sešla spousta odpovědí od různých lidí z různých profesí, kteří se spolu dohadovali, zkrátka bylo to fajn.

Fajn? No jasně. Rád přemýšlím nad věcmi a rád sleduju, když přemýšlí jiní. Sice nesplňuju tu definici ryzího intelektuála (který je celou svou bytostí a osobností přitahován k myšlení), natož intelektuála kavárenského typu, pro kterého je myšlení statusový symbol, diskusí o juxtapozici Hollywoodu a moderního výrazového divadla mě nezaujmete, ale myšlení mám stále rád a myslím stejně jako třeba píšu nebo dýchám. Myšlení si, stejně jako to psaní, procvičuju nejrůznějšími způsoby. Třeba tím, že si kladu naprosto podivné otázky a přemýšlím nad jejich důsledky. Naštěstí ale nejsem nerd, a tak můžu takové ty „logické hádanky… má to jediné jasné logické vysvětlení!“, prostě neřešit…

No a v téhle diskusi se objevil příspěvek, který mě dojal svou přiznanou prostotou:

Premyslim pokazde, kdyz ctu tyto znale, vsimave, chytre, moudre komentare, uvahy a kritiky mnoha lidi k cemu je to dobre. At uz tady nebo kdekoli jinde na netu. Proc tim ztracite vsichni cas? Opravdu se tak nudite a nemate co delat? Nebo potrebujete sami sobe nekteri dokazat jak jste chytri a vsimavi a masirovat sve filosoficke ego? Nebo proc? Tady s tim nic neudelate prece…

Ta situace byla krásná. Ten člověk vstoupil do diskuse, kde se lidé bavili hypotetickou otázkou a rozvíjeli svou fantazii, logické uvažování, hráli si s hypotézami, a zeptal se, proč to dělají (stylem Vaše starosti…) Ptal se, proč někteří přemýšlí, uvažují, kladou si otázky a hledají na ně odpovědi. Ptal se, proč někdo ztrácí čas tříbením svých schopností. A dokonce to celé nadepsal, že „o tom přemýšlí“ a napadly ho jen dva výklady: Lidé se buď nudí, nebo si chtějí namasírovat ego a něco si dokazovat.

„Nebo proč?“ No, já třeba proto, že prostřednictvím téhle debaty nahlížím na svět, na naši společnost, na myšlení dalších lidí, na naši dobu, a vlastně i na sebe, což jsou pro mne docela důležité hodnoty. Ale chápu (hlavně i díky tomu, že nad věcmi přemýšlím), že pro někoho nemá tohle poznání pražádnou hodnotu.

Ale nejlepší je ta poslední věta. „Dělný lid“ požaduje, aby „s tím člověk něco dělal.“ Představa, že někdo s něčím nechce nic dělat, jen se zamýšlí nad důsledky, nad kontextem, zkrátka nad světem, je pro tyhle lidi jako mávání hadrem na býka. „Proč o tom píšete, proč s tím nic neděláte?“ Mít euro za každý takový dotaz, že…? (Zrovna tuhle jsem vyvracel nějakou kokotskou formulaci, jako že „malinovka se barví dehtem“, a hned několik lidí se mě ptalo, proč řeším tohle, proč radši neřeším, že malinovka není z malin! Představa, že zrovna tohle „neřeším“ a nechci „s tím něco dělat“ je rozčílila na nejvyšší míru.)

Jak si to vůbec dovoluju?

Jak si dovoluju zabývat se tím, čím se chci zabývat, a nezabývat se tím, čím se zabývat nechci?

Jak si dovoluju přemýšlet místo toho, abych něco dělal?

No, snad proto, že mě děsí davy těch, co s tím něco dělají, aniž by přemýšleli…

Přejezd

Když jsem byl malý chlapec, jezdili jsme s babičkou a dědou na dostihové závodiště. Cestou bylo potřeba přejet koleje (pro šotouše: trať 072) a běžně se stávalo, že závory byly dole, přejezd blikal, a vlak nejel klidně deset, patnáct, dvacet minut… A nakonec se našel nějaký člověk, co závoru nadzvednul a všech deset aut projelo. Někdy se kličkovalo mezi závorami. Bylo to divné, protože to babička komentovala takovými slovy jako „voni pustili šraňky“ a „pak je zase vytáhnou“, což mi bylo divný, protože to přeci dělal automat. A tak jsem už od dětství slýchával o tajemných Vonech, co dělají to či ono (jako třeba že si jen tak zavřou závory, a pak je zase zvednou, aniž by projel vlak). Ale to sem nepatří.

Jinak mi samozřejmě zdůrazňovali, že se přes přejezd nesmí jezdit, když bliká, protože by to dopadlo moc špatně. Ale asi kombinace určitých přejezdů a druhé půlky 70. let ospravedlňovalo občasné porušení tohoto pravidla, protože kdyby ne, měl bych z toho kognitivní disonanci… vlastně ne, co to kecám, v té době bylo normální, že se něco říká a něco jiného dělá.

Ale dost, střih: společnost se hodně změnila. Ve větších městech to je dobře vidět, je to vidět i v místech, která jsou daleko od nějakých center a musí být do jisté míry soběstačná; tam jako by ten vývoj k samostatnosti a zodpovědnosti byl vidět víc. Pro mne je naprosté peklo bezprostřední okolí velkých měst. Takový ten pruh, široký asi 20 kilometrů, tam to je docela jasně vidět.

Zase jsem odbočil. Zkrátka: na přejezd, když bliká červená, nevjedu, pokud tam nestojí chlápek s praporkem a neukazuje, že mám jet, protože oni tam opravujou koleje. Dokonce i když jsou závory nahoře a bliká bílá, tak přibrzdím a koukám, jestli zprava nebo zleva neuvidím vlak. A pak přijedu někam do Horního Přípotočna nad Labem, a tam to místní s žigulíkama a návěsnejma vozejkama dranděj přes koleje na červenou, šak voni to tam znají, tak co by tam čekali, když jsou místní a jedou jen támhle na trávu pro králici! Argument silnější než lokomotiva T 478.4, co?!

Zkrátka ruku na srdce: fakt to nedělejte! Většina přejezdů už je dneska takových, že nezažijete desetiminutové blikání naprázdno, většinou je vlak na přejezdu do minuty… to vám to za to fakt stojí?

No, jak je vidět, tak některým idiotům ano. Jestlipak řidič/ka vozu 2AD 8036 měl/a dobrý pocit z toho, kolik času ušetřil/a?

Obětem soustrast a účast…

PS: Pokud vás zajímá fungování přejezdů a jejich zabezpečení, tak prosím tudy k Johnnymu!

Seznam

Seznam (cé zet) je pro obrovskou část populace v ČR „ten internet“. Mají ho nastavený jako svou úvodní stránku. Tak to prostě je, můžeme se nad tím pohoršovat, ale k ničemu to není.

A teď mi dovolte hodit téma „co kdyby?“

Totiž: Co kdyby se Seznam nespojil s (Rudým) Právem, a pod značkou „Novinky“ by fungoval jiný deník, řekněme s výrazně pravicovějším zaměřením? Třeba něco jako Lidovky.

Co myslíte, bylo by to na náladách v populaci vidět? Nebo to je marginální věc?

Kolo

Místo: Garáže OC Nový Smíchov. Nájezd od Radlické.

Vjedu dovnitř, a nic. Stojí se. Hm, ještě jsem nezažil, že by byl ucpaný příjezd… Tak se tak koukám, a najednou vidím, že v tom červeném autě dole se něco děje, že ho někdo obíhá, nasedá, jede dál… Hurá!

Popojeli jsme. Rána!

Ale už jsem byl dole, tak jsem viděl, oč jde. Ten člověk v červeném autě měl na střeše kolo. Jako že bicykl. Jízdní kolo. A jak ho tak tihle vozí – v pozici „nastojato“! Jenže tohle už moc nestálo, bylo spíš tak jako vyvrácené nabok. Původně snad stálo na střeše vpravo, dotyčný ho vyvrátil doprava, takže směrem ven. Předpokládám, že si ho tam vyvrátil, když zjistil, že neprojede. No a to „buch“ bylo o tu železnou tyč, co se tam kinklá a udává maximální výšku vozu.

Pak to ještě prásknul o tu ceduli, co tam je, tuším že „první patro doprava, exit rovně“, prostě taková ta směrovka.

Najel k závoře, vzal si lístek, projel, a bum. Druhá cedule.

Pak odrbal přední kolo (od toho bicyklu) o ten pilíř, co tam je mezi závorama.

Ale jel statečně dál. Ujel pět metrů – a znovu BUM. Další tyč.

Už jsem byl za ním, tak jsem radši čekal, až se tyč dohoupe, nerad bych, aby se urvala a padla mi na vůz.

Nakonec hodil blinkr doprava, stočil volant, a po půl metru se tím kolem šprajcnul o nějakou trubku.

Nečekal jsem, až utrhne sprinkler, a opatrně jsem ho zleva objel.

Být to ve filmu, tak to jízdní kolo právě explodovalo v podobě ohnivé koule.

Výklad

Na Petrovi Koubském mám velmi rád jeho talent nalézt trefné stručné vyjádření.

Tuhle jsme spolu probírali ten rozdíl, který člověk vidí, když vezme do ruky anglickou populárně naučnou knihu, a nějakou českou. Většinou ta anglická jde po příkladech (i když člověk v tu chvíli ještě nemá teoretický background), krok po kroku postupuje nikoli od základů, ale od „aktuální zkušenosti, co člověk má“, zatímco ty české jdou od základů, od teorie, nad nimi staví složitější a složitější konstrukce, stále teorie, stále další konstrukce, a pak je někde příklad. V anglické je „vezměte kompas, omotejte ho drátem, připojte baterii a dívejte se, co se děje se střelkou“, v české bude „kdybychom vzali kompas, omotali ho drátem a připojili k baterii, střelka se vychýlí…“, když to řeknu s nadsázkou.

„Nojo, to je německý model výkladu,“ povídá Petr. „V anglosaském modelu je autor zodpovědný za to, aby čtenář pochopil výklad. V německém modelu je za to odpovědný sám čtenář. V anglickém tě provedou, v německém ti dají sumu informací.“

No vida, geniální simplifikace. Rázem je spousta věcí jasná…

Třeba to, že v té plánované knížce o elektronice použiju anglosaský model. Takže od blikání LEDky se dostaneme k tomu, co to je LED, proč to svítí, a přes to k napětí a proudu a troše teorie.

Kdybych použil německý model, začnu elektronem, půjdu k náboji, vodivosti, proudu, napětí, odporu, magnetismu, levá ruka drží cívku, pravá ruka je těžká… Už spíte?

Vychytávky

Čeština má spoustu takových drobných vychytávek, které významně ovlivňují smysl napsaného, pokud je tedy znáte.

Řídicí versus řídící je klasický případ. To první je „určeno k řízení“, to druhé „provádí řízení“ (a je tam taková výjimka, moji drazí). Totéž měřicí x měřící. Takový detail. Ono je to z kontextu jasné, ale stejně…

Nebo čárka před nebo. „Dáš si husu nebo řízek?“ je otázka s odpovědí „ano – ne“. Ano, dám si husu nebo řízek. Význam je „slučovací NEBO“. Pokud chcete „vylučovací NEBO“ (exkluzivní, pro programátory XOR), dáte tam čárku: „Dáš si husu, nebo řízek?“ má odpověď buď „husu“, nebo „řízek“. (Ke své alergii na slovo „kuřízek“ se někdy dostanu.)

Apropó čárky – představte si takového propagátora větrné energie. „Vaše žárovka svítí díky větrům, paní kolegyně“ má jiný význam než „vaše žárovka svítí díky větrům paní kolegyně“!

Je dobré tyhle detaily znát, když už píšete někam, kde to čtou lidi. I když v tom, bohužel, většina z nich asi neuvidí žádný rozdíl.

Ti drsnější vám ještě přijdou vynadat, že to máte špatně. Například takové slovo „konfúzní“, které mi komentátor na Rootu opravil na „konfůzní, příště se aspoň nauč pravopis, chytráku, když chceš machrovat cizími slovy„.

Naprosto nejvíc mě to štve v novinách. A ještě víc mě zlobí, že to někteří kolegové označují za „přijatelnou zkratku“. Pardon, to není přijatelná zkratka, to je změna významu a lajdácké používání pracovního nástroje. Takový intelektuální ekvivalent zatloukání vrutu kladivem.

Ale nerozčilujte se na mne. Já vám za to nemůžu, že VY nevidíte rozdíl…