Ze dne 25.6.2015

Martine

Jsem rád, když je někdo přímo odněkud a když se někdo nějak jmenuje. Opak budí zmatky.

Kolega Jan napíše mail, jehož adresátem jsem já, tedy Martin, pak ještě jeden kolega Martin, třetí kolega Martin a čtvrtý kolega Jiří. Kolega Martin s Janem polemizuje, kolega Jan si myslí, že odpovídám já, a píše mně. Takhle to probíhá večer a druhý den ráno.

Nakonec mu volám: „To jsem nebyl já, to byl druhý Martin!“

– „Aha, aha, sorry, nojo, už to vidím, tak to jsem si spletl. Já ti chtěl jen vysvětlit, jak jsem to myslel…“

– „To je v pohodě, já s tebou souhlasím. Ten, kdo ti odporuje, je druhej Martin!“

– „Jo, nojo. Jasný, promiň. Jen jak jsi psal, že…“

– „To jsem nepsal já, to psal třetí Martin!“

– „Aha, a cos psal ty?“

– „Já nepsal nic, já mlčel!“

– „No vidíš, tak ten poslední mail, co jsem napsal jen tobě, že mě už štveš, tak ten vlastně nebyl vůbec tobě!“