Čivava

Vrazila do mne tuhle baba s čivavou. Tedy, buďme korektní: paní ve věku pokročile penzijním.

Stál jsem na rohu, ona se otáčela na psíka, ale přesto šla dopředu, ještě kousek, ještě kousek, a málem do mne drcla. „Jéžišmarja!“ vyjekla.

„Mladá paní, opatrně s tím vlkodavem!“ povídám trochu teatrálně a směju se…

„To přeci není vlkodav,“ podivuje se.

Že jsem řekl „vlkodav“, toho si všimla…

Usmívám se, mávnu jí na pozdrav a zacházím za roh.

(Moje babička od určitého věku říkala: „Už jenom paní…“)