Průkopníci

Hypoteticky: kdyby se teď osmibity staly módní vlnou, nebudou za ní stát lidé, kteří se tomu poctivě věnují dlouhé roky. Naopak, udělá to nějaký člověk, co má osmibity sice rád srdcem, ale hlavou stojí v současnosti.

Totéž platí o muzice. Ti, co určitý styl vytáhnou z klubů na velká pódia, do rádií a televizí, nejsou většinou ti, co styl v undergroundu pilovali. Naopak. Ti jsou těmi zakladateli považováni za „příživníky“, za „lamery“, za žabaře, co nepochopili ducha, za pozéry… Ano, mají pravdu, ale bez nich, bez těch pozérů, by o zakladatelích dál vědělo jejich šedesát šest fanoušků.

A tak zakladatelé za mohutného brblání do toho nahrávacího studia půjdou a za ještě mohutnějšího nadávání na bezduchý svět komerce nahrajou to album a od prvního rozhovoru budou neustále opakovat, že jejich styl má nějakého ducha a ti, kteří jsou (z jejich pohledu mylně) světem vnímáni jako průkopníci, jsou vlastně jen pozéři, co se k něčemu přisrali, opsali vnější znaky a udělali z toho komerci…