Ze dne 15.4.2015

Damnatio

Damnatio memoriae byl akt „zatracení památky“. Bylo to dodržení pravidla „De mortibus nil nisi bene“ – o lidech, o nichž nelze říct nic dobrého, nemluvme raději vůbec.

Josif Stalin (Ocelový), 1878 – 1953. Vlastním jménem Džugašvili. Druhá přezdívka Koba (Vyznamenaný). Kromě známých faktů připomenu i jeho antisemitismus. Bucharin jej charakterizoval takto: „Stalin je nešťastný, poněvadž nemůže nikoho, ani sebe, přesvědčit o své velikosti, a toto neštěstí je jeho největší a možná jediný lidský rys.“

Lev Trockij, 1879 – 1940. Vlastním jménem Bronštejn. Leninův spolupracovník, teoretik komunismu. Prohrál v boji o nástupnictví se Stalinem, kterým pohrdal. Ten ho nechal deportovat a později zavraždit.

Sergej Kirov (podle Kýra Velikého), 1886 – 1934. Vlastním jménem Kostrikov. Byl velmi populární; na sjezdu v roce 1934 dostal ve volbách generálního tajemníka pouze tři negativní hlasy, Stalin 292. Stalin ho velmi pravděpodobně nechal zavraždit. Jeho vraždu vzal jako záminku pro vyšetřování spiknutí.

Lev Kameněv, 1883 – 1936. Vlastním jménem Rosenfeld. Spolu se Zinověvem tvořili opozici Trockému a pomohl tak Stalinovi získat moc. Stalin jej po vraždě Kirova obvinil z vytvoření teroristické organizace a nechal popravit v rámci takzvaného Prvního moskevského procesu.

Grigorij Zinovjev, 1883 – 1936. Vlastním jménem Radomyslskij. Viz Kameněv. Stejný osud. I on byl odsouzen v rámci „Procesu s členy trockisticko – zinovjevského teroristického centra“ a zastřelen.

Genrich Jagoda, 1891 – 1938. Vlastním jménem Jeguda. Šéf NKVD. Dohlížel na výslechy Kameněva a Zinovjeva. Organizoval rozšíření systému Gulagu, který dodával otrockou pracovní sílu pro „velké stavby socialismu“, třeba Bělomořský kanál. V září 1936 ho na pozici šéfa NKVD nahradil Ježov. Jagoda byl v roce 1937 zatčen a ve třetím moskevském procesu obviněn, mj. ze zrady, ze spolupráce se Zinověvem a Kameněvem, a popraven.

Grigorij (Sergo) Ordžonikidze, 1886-1937. Stalinův nejstarší přítel a chráněnec. Svého vlivu využíval ke krytí přátel, kteří byli vyšetřování v rámci čistek. Varoval Stalina před Berijou, ale Stalin dal přednost právě Berijovi. Ten zlikvidoval Ordžonikidzeho bratra. Ordžonikidze poté spáchal sebevraždu.

Michail Tuchačevskij, 1893 – 1937. Vlastním jménem Tuchaczewski. Dlouholetý velitel a reformátor Rudé armády. Jeho reformy přispěly k vítězství Rudé armády v boji proti Německu. Zároveň potlačoval rebelie a povstání rolníků během hladomoru. V roce 1937 uvězněn, obviněn ze spolupráce s trockisty, špionáže pro Německo a popraven.

Nikolaj Bucharin, 1888 – 1938. Člen Kominterny, Politbyra, po vyhození Zinověva a Kameněva ze strany v roce 1928 Stalinův oblíbenec. Stalin jej ale vyhnal v roce 1929 z politbyra (spolu s dalšími). Bucharin mu to ale odpustil a v roce 1932 se do politiky vrátil. Nakonec byl zatčen, obžalován a v procesu „proti pravicově trockistickému antisocialistickému bloku“ spolu s dalšími (například s Jagodou) odsouzen a popraven. Před smrtí napsal Stalinovi vzkaz: „Kobo, proč potřebuješ moji smrt?“

Nikolaj Ježov, 1895 – 1940, řečený Skrček (151 centimetrů). Po Jagodovi převzal NKVD a vedl většinu vyšetřování v rámci čistek. Veřejnost se domnívala, že zlo páchá Ježov (vznikl termín „ježovština“), a že Stalin „o ničem neví“. Ve skutečnosti Ježov jednal na Stalinův přímý pokyn. Nakonec, když Ježov znal příliš mnoho, byl odstaven, zatčen, vyslýchán ohledně spiknutí proti Stalinovi a zastřelen. Po popravě byl označen za viníka a vymazán z historie. Jeho nástupcem se stal Berija.

Lavrentij Berija, 1899 – 1953. Od roku 1940 šéf ministerstva vnitra a předpokládaný Stalinův nástupce. Jeho jménem byla napsána kniha „O dějinách bolševických organizací v Zakavkazsku“, která především zvětšovala Stalinovu roli a vymazávala jména jiných, nepohodlných. Berija knihu podepsal a jejího skutečného autora nechal zastřelit. Po Stalinově smrti (kterou velmi pravděpodobně sám ovlivnil) ale souboj o moc prohrál s Chruščovem. Ten jej nechal zatknout, odsoudit a popravit.

Kliment Vorošilov, 1881 – 1969. Do školy chodil pouze dva roky, přesto se stal maršálem Sovětského svazu. Jeho neschopnost a nekompetence vedla k jeho pádu, poté co vojensky zcela zkazil obsazení Polska i vpád do Finska. I Stalin veřejně konstatoval, že Vorošilov je neschopný packal. Po Stalinově smrti se stal předsedou prezidia Nejvyššího sovětu, odvolán byl až v roce 1960, kdy na jeho místo nastoupil Brežněv. Zemřel v 88 letech.

Anastáz Mikojan, 1895 – 1978. Stalinův blízký spolupracovník, po jeho smrti podpořil Chruščova, za Brežněva byl krátce předsedou prezídia Nejvyššího sovětu. Zemřel v 82 letech.

Vjačeslav Molotov (Molot – kladivo), 1890 – 1986. Vlastním jménem Skrjabin. Známý jako ten, kdo podepsal pakt s nacistickým Německem (Molotov – Ribbentrop) a jeho jménem nazývali finští vojáci zápalné lahve. V roce 1957 se postavil proti Chruščovovi, byl vyloučen z vedení, po 22. sjezdu byl vyloučen i ze strany, později přijat s přímým souhlasem tehdejšího tajemníka Černěnka. Dožil se 96 let.

Lazar Kaganovič, 1893 – 1991. Stalinův blízký spolupracovník. V roce 1934 zasáhl do voleb na sjezdu KSSS, kdy se po jeho zásahu z 292 odmítavých hlasů proti Stalinovi staly pouhé dva, a Stalin tak zvítězil nad Kirovem. Komisař pro kde co, kudy prošel, tam nastalo zatýkání „předpokládaných sabotérů“ – většinou inteligence. Věrný Stalinovi, neúnavný pronásledovatel „špionů a sabotérů“. Po Stalinově smrti začal ztrácet vliv. V roce 1957 se spolu s Molotovem, Vorošilovem a Malenkovem účastnil neúspěšného převratu proti Chruščovovi. Byl přinucen odejít a pracoval jako ředitel továrny na Urale. Zemřel ve věku 97 let.

Georgij Malenkov, 1902 – 1988. Dlouholetý Stalinův osobní tajemník. V roce 1957 vyloučen, zbaven funkcí, poslán do Kazachstánu, kde pracoval jako vedoucí elektrárny. Zemřel v 86 letech.

Všichni z nich mají na rukou krev. Stalin, Vorošilov, Molotov, Mikojan, Kalinin a Kaganovič podepsali rozkaz k tzv. Katyňskému masakru. Některé z nich dostihla tatáž mašinérie, kterou sami roztáčeli – Jagoda, Ježov, prominentní bolševici… A s nimi několik milionů odsouzených, popravených, nebo prostě jen „zmizelých“. Jiní se dožili v poklidu velmi vysokého věku…

Podle stejného vzoru a za přímého dohledu specialistů z NKVD pak proběhly i politické procesy v Československu, zejména proces se Slánským a proces s Horákovou. Včetně zinscenovaných petic za „popravu špionů a zrádců“.

Proč to připomínám? Tak zaprvé je dobré znát historii. Člověk se tak lépe brání demagogii. Tohle nám ve škole neřekli a po škole už nás to nezajímalo. Zadruhé připomínám, že revoluce ráda žere svoje děti. A taky je na místě připomenout, že výrok „vy bolševici taky vidíte všude spiknutí“ není tak úplně nadsázka.

PS: Film k tématu