Psychiatrie

Cože? Tebe bolí břicho? Naděláš… Běž se trochu proskočit, zacvičit si… Do nemocnice nejezdi, hele, tam ti dají nějaké oblbováky, pak tě uspí, vyříznou ti slepé střevo, ty se nebudeš moct bránit, a pak už to nebudeš ty. Tak – buď chlap a nepoddávej se tomu!

Připadá vám to jako kretenismus? No, to vám to připadá velmi správně.

Na slepák nebo na zlomenou nohu vám nikdo nebude říkat, že to máte jít rozhejbat, rozchodit, nepoddávat se tomu, ale naopak vás odlifrují k doktorovi, co do vás bude bodat, řezat, medikamenty cpát horem dolem, a dokud se neuzdravíte, tak vás domů nepustí, a ještě bude trvat na nějaké rehabilitaci.

Ale u psychických problémů, to je každej chytrej jako rádio. Každej druhej má naprosto jasno, že „přeci není cvok“, popřípadě že dotyčný trpící „přeci není cvok“. Že to je „jen“ tím, že je přetažený. Nebo že je zavřený doma. Měl by se jít trošku pobavit, mezi lidi, aby přišel na jiné myšlenky. Kdepak k psychiatrům! Ti by do něj akorát nacpali nějakou chemii, úplně by mu tím vymyli mozek, navíc je to nepřirozený zasahování do organismu, tyhlety psychofarmaka… Já měl kamaráda, ten se dostal do spárů psychiatrů, a co ti s ním provedli! Dneska jen sedí doma a kouká do zdi, no je úplně vygumovanej!

Co na to říct? Že zlomenou nohu přeci nejdete rozchodit a na horečku si dáte čaj a Paralen, místo keců o nepřirozeném zasahování do organismu? To nemá smysl. Nebo říkat, že psychické problémy, to není že je člověk cvok, ale že to jsou setsakra hmatatelné nemoci, co jsou leckdy smrtelné, nebo aspoň na trvalou invaliditu? Má cenu říkat, že velkou část z nich psychiatrie dokáže dneska lékama úspěšně stabilizovat? Že představa o tom, že na všechno dostanete Plegomazin a budete jen ve svěrací kazajce ležet v kleci a slintat odpovídá stavu psychiatrie tak sedmdesát až sto let zpátky? Ne, nic z toho nemá cenu. Ta zkušenost, kdy člověk v depresi – a tady prosím: nepleťte si depresi s tím stavem, co nazýváte depkou – tedy člověk v depresi, což je stav, co přímo ohrožuje život, odejde po elektrokonvulzivní terapii s úsměvem na tváři, ta je nepřenosná (zatímco vy budete s hrůzou v očích šeptat: „pouštěj do tebe proud a ty sebou mlátíš v křečích!„). Ta zkušenost, kdy člověk v manické fázi najednou může zpomalit, zastavit a uvědomit si, co dělá… Nepřenosná.

Má cenu říkat, že se to může stát i vám? Že budete prosit, aby vám někdo dal nějaký lék… Že budete prosit, aby vás vzali do těch Bohnic, i když dneska komukoli podepíšete, že „Bohnice jsou, kámo, konečná, odtamtud už se nikdo nedostane“… I vám, normálním a duševně vyrovnaným, se to může stát ze dne na den. Zítra třeba nevstanete z postele. Nebo se za týden pohádáte se šéfem a najednou zjistíte, že nedokážete vyjít z domova. Pozítří si vás začnou lidi v tramvaji prohlížet a šeptat si o vás, budou vás sledovat kamkoli se hnete, budete utíkat a lidi si na vás budou ukazovat, budete utíkat, dokud nepadnete, a když se zvednete, budete slyšet, jak se o vás baví, všichni, pořád… Bude to pro vás těžké – a dvojnásob těžké to bude pro ty, co si nejdřív budou muset připustit, že by svůj stav ještě před pár dny popsali slovy cvok, duševně nevyrovnanej, do Bohnic… A i když nikomu nic zlého nepřeju, tak zrovna těmhle by taková zkušenost prospěla.

Proč o tom píšu: Tuhle jsem zahlídnul na FB příběh člověka, co si pochvaloval, že ho v Bohnicích dali dohromady z jeho strachů a bloků. Doslova: A pokud se vyhybate nekdo psychiatrii, protoze si myslite, ze je to stigmatizujici, tak se na to vyserte a zajdete si nekam. Protoze to NENI konecna, je to novy zacatek. A zadnej „lecitel“ vam nepomuze, to vam muzu garantovat.

Mezi námi chodí spousta lidí, co byli do třiceti, do pětatřiceti přeci úplně duševně v pořádku, a najednou, z ničeho nic… Mohli by vyprávět o tom, jak jim psychiatři pomohli. A asi by to měli říkat. Jenže se bojí. A víte čeho se bojí?

Že na ně budou podobní nemrcouchové koukat skrz prsty: Nojo, bacha na něj, von je blázen, von byl v Bohnicích! A kdykoli, kdy někomu dojdou argumenty, tak zahraje tuhle kartu: Bacha, ať se nerozzuří, oni jsou zuřiví blázni nebezpeční.

A i když vím, že takových hlupáků není zase tolik, tak bych rád připomněl, že pokud vedete podobné řeči a la „deprese? Jdi se pobavit, hlavně nechoď k psychiatrům“, tak hlupákům nahráváte.