Medvěd

Vím, kde mám tlačítko Block – a neváhám ho použít.

Jen ty kecy zablokovaných o tom, jak svoboda slova… jak utíkám od problému… OLOL. Ve skutečnosti, a teď dobře poslouchejte, blokuju lidi proto, že to je velmi rychlý a efektivní způsob, jak ukončit diskusi, o kterou nestojím a která mě obtěžuje. V tu chvíli se tím nechci nechat obtěžovat, tak blokuju. Pink, takhle prosté to je. Není to tím, že bych neunesl vaše argumenty, je to tím, že nesnesu vaše umanuté žvanění, kterým si vynucujete moji pozornost. To je ten problém, co mám, a který blokováním, kupodivu, opravdu vyřeším: přestanete mě otravovat. Vaše názory tím fakt nevyřeším – ale ty nejsou můj problém.

Na druhou stranu rozdávám bloky velmi snadno, takže je i snadno odstraňuju. „Za co mě blokuješ?“ – „Nevím.“ – „Můžeš mě odblokovat?“

Je to jak v tom vtipu, jak si medvěd udělal seznam zvířátek, které sežere. Přijde za ním liška:

– „Medvěde, máš mě na seznamu?“

– „Počkej, liška… liška… Jo, mám.“

– „Aha. A můžu se jít aspoň rozloučit s rodinou?“

– „Tak jo…“

Liška se rozloučí s rodinou, a medvěd ji sežere. Druhý den přijde vlk.

– „Medvěde, máš mě na seznamu?“

– „Počkej, vlku, kouknu se… Jo, mám tě tady.“

– „To je blbý. A hele, mohl bych si aspoň naposledy pořádně zařádit, zaflámovat, než mě sežereš?“

– „Tak jo…“

Tak vlk celý večer propaří a prokalí a ráno ho medvěd sežere.

Třetí den přijde zajíc:

– „Medvěde, máš mě na seznamu?“

– „Á, zajíc… Jo, jsi tam.“

– „A medvěde, mohl bys mě z toho seznamu škrtnout?“

– „Tak jo…“