Slovníček

Ta slova kdysi cosi znamenala. Pak je bolševici zohýbali k nepoznání, tak, že je slušný člověk (ano, považuju tyhle dvě skupiny za víceméně disjunktní) nepoužívá. V poslední době zase začala vylézat ven, zase je začínám potkávat, ale protože jsem na ně citlivý, je mi jasné, odkud lezou. Pojďme si je zopakovat a uvědomit si, že když je někde potkáte v míře vyšší než obvyklé, tak že je dobré zpozornět.

Fašismus.

Mezi fašismem a nacismem byl rozdíl. V Německu nacismus, v Itálii fašismus, jen marxistům vše rovno, pro ně byli všichni od kapitalistů fašisti. Válčili s fašisty, Němci byli fašisti, Západ fašistický, kapitalismus fašistický, USA fašistické, dneska je fašistická Ukrajina. Spolehlivé detekční slovo. Zbytek světa říká tomu, co se dělo v Německu, nacismus, jen v Rusku a v Ruskem indoktrinovaných kruzích to je fašismus. Tohle slovo ve spojení s čímkoli „Rusku nepříznivým“ je tak specifický příznak, že až na výjimky víte přesně, kdo takříkajíc vedl autorovi tužku.

Mír.

Totiž „budování míru“ nebo „boj za mír“. Okřídlené úsloví té doby říkalo, že boj za mír bude vybojován, i kdyby všichni měli chcípnout! Vzali tohle vážné slovo a udělali si z něj onuci, do které balili všechno, co se jim nelíbilo. Hlavně cokoli s americkou armádou a jinými fašisty. Přesun vojsk NATO přes Českou republiku je pro ně ohrožením budování mírové Evropy. Stejně pokřiveným slovníkem byla invaze do ČSSR „internacionální pomoc“. Ale jinak tohle slovo používají jako ekvivalent slova „proruský“. Mírové hnutí například.

Špion. Záškodník.

„Naši byli rozvědčíci, fašisti špióni…“ Bolševismus je posedlý polárním viděním světa a žije v neustálém přesvědčení, že všude okolo jsou nepřátelé, kteří se mu snaží uškodit. Tohle přesvědčení je esenciálním rysem bolševismu. Není to něco, co by pramenilo z nějaké zkušenosti, nikoli – je to samotná podstata celé té ideologie, která hlásá boj a konfrontaci, dokud nezvítězí socialismus na celém světě. Ona potřebuje nepřítele, to ji žene dopředu a dovoluje nasadit klapky na oči. V bolševickém režimu nejsou problémy z podstaty, ty problémy vždy způsobují záškodníci. Jsou to agenti fašistů, kteří se nás snaží poškodit. A kdo je záškodník, je jistě i špion. A kde je jeden, bude jich jistě víc, jen hledejte a rozkrývejte ta spiklenecká centra.

Zaprodanci.

Viz výše. Všichni ti, kteří nějak vystupují proti bolševikům. Bolševismus razí svoje bipolární vidění: Buď jsou naši, kovaní, nebo jsou proti nám! A protože naše učení je vědecké (nezpomínejte na tohle slovo!), tak každý rozumný přeci musí vidět, že je správné. Kdo by tak mohl být proti? No, jen ti, co se zaprodali dolaru, co ve fašistickém žoldu úmyslně škodí… Všimněte si, že bolševik nepřipustí, že by mohl být protivný někomu jaksi z podstaty, takříkajíc zadarmo! Ne, ti lidé musí být naverbovaní a zaplacení, jinak to není možné. Tak tomu bolšán věří a nedovede si představit jiný důvod, protože sám jiný nezná.

V seriálu Bigbít vyprávěla socioložka Dana Němcová, jak po masakru mániček v Budějovicích kladli vyšetřovatelé pořád stejnou otázku: Neříkejte nám, že se prostě jen tak sešlo 400 lidí kvůli koncertu! To musí být spiknutí, to musí být nějak organizované – když my chceme někam dostat 400 lidí, musíme zapojit aparát z půlky republiky!

My.

Solženicyn to píše výstižně: „My a vy, to jsme přeci my všichni!“ Ne, nejsme na jedné lodi, natož né na té, kde vy točíte kormidlem. Ale tak rádi se staví, že hovoří za všechny, a že ti, za které nehovoří, jsou stejně fašisti a budou smeteni…

Bolševik.

Sami si tak už neříkají. Říkají si „přátelé Ruska“, „rozumní lidé“, „nezblbnutí propagandou“. Naopak, kdo to slovo používá, tak je podle nich omezený, škatulkuje, ukazuje svůj primitivní antikomunismus, dost možná je rovnou fašista. V pořádku. Důležité je si pamatovat, že základem bolševické ideologie je velmi přísné škatulkování na „my“ a „nepřátelé“. Ne, neříkají to o sobě, nikdy to neřekli, ale vždycky se tak chovali.

(Těch slov, z nichž je vám okamžitě jasné, odkud vítr vane, je spousta, a já je sem budu postupně připisovat…)