Dítě

Dneska nežertuji.

Je vám dvacet a nemáte dítě, tak se na vás lidi koukají a říkají: „Však to přijde.“

Je vám pětadvacet a nemáte dítě. Lidi pomrkávají a říkají: „Bodejť, však ještě čas, to přijde.“

Je vám třicet a nemáte dítě. Lidi se tváří starostlivě a chlácholí vás, že určitě brzy. „Ale já dítě nechci!“ jim řeknete, a oni se rozesmějí hlaholivým smíchem, že počkejte, uvidíte…

Je vám pětatřicet a nemáte dítě. Lidi se tváří překvapeně. „Nechtěl jsem dítě, tak ho nemám…“ jim říkáte, a oni potřásají hlavama, že teda jako nevědí, ale hm, vaše věc.

Je vám čtyřicet a furt nemáte dítě. Lidi už pochopili, že to myslíte vážně, že se žádné počkejte, uvidíte, jak budete rádi nekonalo, že prostě nemáte dítě.

Někteří to berou jako fakt, řeknou „vaše věc“, a je to pro ně opravdu vaše věc. Tyhle lidi mám rád, a oni ani nevědí, jak moc jsem rád, že neprudí.

Pak máte lidi, co sice řeknou vaše věc, ale občas na to téma zavádějí hovor. „A nevadí ti to?“ – Nevadí. – „To ty říkáš jen tak, ale ve skutečnosti vím, že ti to vadí…“ S nima nemá smysl dál diskutovat a buď si nastavíte jasný meze („Tohle už NIKDY neřekneš!“), nebo se přestanete kamarádit.

A pak jsou lidi, u kterých to nečekáte. Velcí liberálové, zastánci svobodného trhu a kdesi cosi, a ti takhle najednou zasyčí: „No, víš, pchchchc, pchchchch, podle mě lidi, co nemají děti, chchchch, chrmly, jsou, a teď to jako neber osobně, pchchchch, pchchchch, vlastně jen příživníci, sobci, co myslí jen na sebe, a k stáru budou brát důchod od NAŠICH dětí… jsem ti jen chtěl říct.“

„Vlastně nejsou normální…“

„Vlastně jsou proti přírodě, to nepochopím u někoho tak inteligentního, že to nechápe.“

„Vlastně by vůbec neměli mít právo volit, protože nejsou zodpovědní!“

„By měli platit mnohem větší daně, protože společnosti nic nevrací!“

„By si měli uvědomit, co by se stalo, kdyby se jejich rodiče rozhodli stejně.“

„Vlastně vůbec nevědí, o čem je život a jaké jsou OPRAVDOVÉ hodnoty…“

„… ale nic proti tobě, to je tvoje věc, jsem ti jen chtěl říct.“

Jestli si právě říkáte, že jsem si tyhle řeči od stolu vymyslel, že si to sice lidi můžou myslet, ale přeci to nikomu nebudou říkat, tak vás zklamu: nevymyslel, a budou. A život vás naučí, že je lepší ukončit debatu, než se pokoušet vysvětlit, že … vlastně cokoli.

Před časem jsem si posteskl, že nevraživost dětnýchbezdětným se věkem stává méně častá, zato když se vyskytne, tak je intenzivnější. Dozvěděl jsem se, že to tak vůbec není, že ve skutečnosti bezdětní nenávidí ty, co děti mají, a že si to tedy plně zaslouží. Tehdy jsem rozdal blokací jak na jarmarku.

Upřímné a srdečné díky za každého, kdo řekne „vaše věc“ – a jako moji věc to opravdu vnímají!