Nechutenství

U nás doma bylo nechutenství spouštěcí slovo ironického povídání. Traduje se to od doby, kdy jsem měl coby dítě příušnice. V popisu choroby v moudré knize bylo napsáno, že pacient „trpí nechutenstvím“, ale já vesele jedl, takže se „trpět nechutenstvím“ bralo jako ironické hehe.

Teď jsem měl chřipku, u které pacienti taky často trpí nechutenstvím. Nojo, ale já jsem jedl, že… takže další kolo veselých historek o „nechutenství“. No a v pondělí jsem jel na nákup, protože jsem už všechno snědl. Jedu a říkám si: „Co koupím? Nevím… Na co mám chuť? Hm, na nic. Ale tak něco jako… Koupím si pečivo… asi… a brambory. Co k nim? Nevím. Tak něco jíst musím… co? Nevím. Udělám si třeba plněné papriky… ne, nechci je. Tak upeču maso a… ne, na to nemám chuť. Tak co budu jíst?!“

Nevím.

Asi něco, je mi to jedno. Něco vezmu, 200 gramů sním, jinak budu mít hlad, ale nemám na nic chuť.

U jedné prodejny bylo na parkovišti plno, u druhé taky. Jel jsem domů a nekoupil jsem nic. Až dostanu hlad, udělám si polívku z pytlíku. Zeptejte se mě, jestli na ni mám chuť. Nemám. Ale mám ji po ruce a něco sníst musím.