Navigace

Na Rootu má cenu číst jen jeden typ článků. Totiž „nekonečné seriály“ Pavla Tišnovského (o historii počítačů, o historii počítačových her, o podivných programovacích jazycích…) Otevřete si, namátkou, 153. díl Historie her („Fenomén bludišťovek“), a na začátku vidíte, že se bludišťovkám věnují i další díly, protože tam je takový seznam „několik předchozích a následujících…“

Čtete, čtete, články to jsou dlouhé, nakonec dorazíte až úplně dolů a těšíte se na druhý díl. A ten je víte kde? Hmmm. Ten je NAHOŘE! Takže jako trotl odrolujete zas až nahoru, tam kousek dolů, a klikáte.

Tak jsem si stěžoval Petrovi, stěžoval jsem si možná i Alešovi Miklíkovi, a oni mi řekli, že to jako zkoumali, a že se nakonec ukázalo, že to je lepší mít nahoře. Oh my… Nejčastější „use case“ je ten, že si člověk přečte jeden díl seriálu, a chce si přečíst další, pokud je tedy k dispozici. A když si člověk přečte článek na webu, tak je na stránce kde? No na konci! A tam taky bude hledat odkaz na další. Nenajde. Není tam. Není tam ani seznam dílů, není tam ani prašivý odkaz „následující díl tudy!“

Přitom se IInfo tolik snaží, aby čtenáři na stránkách zůstávali a cirkulovali. Tady to má naprosto ložený: Čtenář dočetl až do konce, byl zjevně spokojen, nabídněte mu další podobné! Ne, musíte zpátky nahoru…

Prosím všechny tvůrce webů: Dávejte navigace a rozcestníky tam, kde je člověk uvidí ve chvíli, kdy je bude potřebovat. Potřebuje je na začátku, a jeden potřebuje i po dočtení! Nenechávejte mě zbytečně scrollovat nahoru a dolů jen z plezíru…