House

Má to trošku souvislost s Jako lidi. Někdy máme tendenci odpouštět, či lépe strpět, hrubost, protože máme nejasný dojem, že hrubost jaksi patří k prominutelným atributům vysoké kvalifikovanosti. Píšu o tom jinde.

Připomnělo mi to scénku jednoho mého známého, který vyhazoval z IT týmu programátora od pánaboha. Extrémně šikovný, výkonný řešitel problémů, ale v mezilidském kontaktu taky extrémní kokot. Všichni pro něj byli neschopní idioti a se všemi taky tak jednal. Při vyhazování se nadřízeného ironicky ptal, co tedy jako bude dál dělat, když on, který je zdaleka nejšikovnější, tedy odejde?! Jestli to budou dělat ti neschopní? A pokud ano, tak tedy potěš pámbu, vždyť to bude hrozné… A známý mu řekl, že pokud si má vybrat mezi jedním sociopatickým superhrdinou, co mu zlikviduje celý tým a čtyřmi normálními lidmi, tak dá přednost té druhé variantě. Ano, sice to bude trvat delší dobu a možná tam bude víc chyb, ale bude to jednodušší řídit a lidi nebudou znechucení.

A zvedl se hlas lidu serverového: „Kam ta doba spěje, hrůza, debilizace, americké vymoženosti, vysmátý frikulín má práci a vysoce kvalifikovaný odborník ne…“ No, je to tak. Pokud je vysoce kvalifikovaný odborník taky píčus jako vrata, může si ho dovolit pouze taková firma, která si k němu může pořídit i filtr, co ho izoluje od zbytku lidí (model „mozek v láhvi“). A těch je opravdu docela málo.