Monthly Archives: Prosinec 2014

JHcon

Lákal mě tuhle kolega Logout na setkání majitelů a příznivců starých počítačů. Však jsem majitel a příznivce starých počítačů, tak proč by ne?

Nejel jsem, časově mi to nevyšlo, v tu dobu jsem už program měl. Ale aspoň jsem se podíval na fotografie ze setkání. Trošku mě u toho bodlo nostalgicky do nostalgické chlopně: obrázky připomínaly setkání Klubu přátel výpočetní techniky OKVTSSM v roce 1988. Samozřejmě s modernější technikou.

Já nevím, jak to přesně popsat… Vzpomínal jsem si, jak jsem v té době, coby samotářské dítě, stál na podobných setkáních někde v koutku a nesměle jsem se díval, jak jsou majitelé hrozně důležití a probírají zásadní věci, jako „sejvování ROMky od IF1 na mikrodrajv“ a „rozšíření na 80kB podle Trollera“. Oni se všichni znali, já je neznal. Být nesmělý kluk, co se s nimi nezná, znamenalo, že jste chvíli bloumali kolem počítačů a pak šli domů. Dalo obrovskou práci na někoho promluvit a na něco se ho zeptat. „Dobrý den, prosímvás, tyhle barevné pruhy při nahrávání, jak to děláte?“ Vousatý inženýr ve flanelové košili se na mne otočil a povídá „Padlo!“ A zase se zabral do štrachání v hardware. (A já až od Lukáše Ladry, co byl starší jen o pár let, zjistil, že to nebylo Padlo, ale Mad Load…)

Mám zkrátka s těmahle akcema spojené velmi nepříjemné zážitky chudého příbuzného, co přišel na akci, kde se všichni znají.

Před nedávnem jsem si jeden svůj starý počítač rozšířil o zajímavý hardware a napsal jsem o tom. Reakce lidí byla „Jo, tohle frčelo na srazu spectristů před pěti lety, to jsme to tam všichni vyzkoušeli.“ Fajn, já v té době nebyl členem vašeho kmene, a po pravdě jím nejsem dodneška. Ačkoli jsem jinak už socializován a nedělá mi problém seznámit se s cizími lidmi, tak tady fakt nevím… Nějak se mi do toho nechce, jestli mi jako rozumíš, trošku se děsím, možná neoprávněně, takového toho sektářství, co člověk na webech lidí z kmene vysleduje.

Takže jsemť rozpolcen. Na jednu stranu bych se rád potkal se všemi těmi, s nimiž se znám z komentářů a dokážu se s nimi bavit, na druhou stranu se obávám, že převažující duch těchto akcí (JHcon je jen příklad za všechny ty *cony a *festy) bude takový ten, který mě už před lety odradil od účasti ve „speccy konfeře“ – sektářství a institucionalizované pohrdání PeCí. Neříkám že tam je – to nevím, nikdy jsem tam nebyl. Jen se toho bojím. Možná bych přijel nejdřív na nějakou „lite“ verzi, s šesti lidma tak, abych se otrkal…

Ale to platí nejen pro oldcompaře. Na Poslední sobotě, setkání programátorů, jsem seděl s Pixym v „předsálí“ a probírali jsme věci s programováním nesouvisející. Na WebExpu jsem taky raději seděl s Jirkou Koskem a Štěpánem Bechynským a Karmim a dalšími mimo hlavní proud a diskutovali jsme o běžném životě. Mě totiž asi nebaví povídat si s lidma u počítačů o počítačích.

Berserk

Vzpomněl jsem si na pana Ing., co se tuhle rozčílil nad soutěží WebTop100:

„Nové heslo mailem – já v tom problém nevidím. Jaký je rozdíl mezi tím, že pošlete heslo na mail, nebo že tam pošleme odkaz na nové heslo? Pořád se to posílá přece „tím nebezpečným“ e-mailem, ne? Navíc trochu zde vidím přecenění té bezpečnosti. Heslo sice někdo možná může takhle „odposlechnout“, ale co s ním u nás zjistí? To nevím… Nic, co by bylo důležité. (…) A XSS útok, tak to je hovadina jako kráva! Zde hodnotitel zcela pochybil. To je jedna z věcí, kterou jsem sám kontroloval před spuštěním magazínu a není to možné. Pokud jsem se dobře dočetl, jde o to, že přes neošetřený vstup ve vyhledávacím poli můžete zadat kód, který bude něco nebezpečného dělat. A fakt to nejde (alespoň si to myslím), protože pole převede nejprve text na čistý text, oseká ho o „<“ „>“a jiné znaky a pak až pokračuje… Fakt jsem přesvědčen o tom, že to není možné a ošetřili jsme to.“

Pak přišel Michal Špaček a ukázal mu ten nejstupidnější XSS, takže z toho byl autor (doslova cituju) „vyndán“, na což nezareagoval ničím jako „Sorry, jsem to ale trouba a hádám se o něčem, čemu nerozumím, příště to dám prověřit někomu, kdo ví, co je XSS“, ale obvinil Jirku Knesla, který mu hodnocení dával, že nenapsal přesně jak to XSS funguje:

„Abych to uzavřel – netvrdím, že jsme na tom s bezpečností nejlépe na světě, ba naopak si myslím, že pořád může být někde díra a ač se bezpečnosti snažím věnovat a dělat pro ní vše (např. bezpečnostní audit od cz.nic atd.), tak opravdový odbobrník vždy něco najde. O to více mě zklamalo jen částečné hodnocení.“

A pak následovala naprosto úžasná diskuse, na které bych rád demonstroval takzvaný „berserk mód“. Tedy takový speciální stav mysli, kdy jste něco tvrdili, realita vám to pak rozbořila, a vás popadl vztek a rozhodli jste se realitu ignorovat a všem, co vás upozorňují na opak, vynadat! A co, je vám jedno, že vypadáte jako šulín, co nedokáže zatáhnout: už to nezastavíte, běžíte dopředu, řvete a všem nadáváte, padají debilové a ad hominem urážky, vytažené až z paty, i když v koutku duše, v tom, co je teď úplně nejmenší někde vlevo nahoře, víte, že se chováte jako mamlas a že z toho budete mít za týden kocovinu.

Kdo z nás si někdy něco takového nedal, tak neví, o čem je internet!

Rukama

V nějaké diskusi o školství, vzdělávání a povinné matematice jsem zahlédl logický úkrok „a kdo jako nemá talent na matematiku, je odsouzený na učňák!“, následovaný větou, co jsem už dlouho neslyšel. Totiž že „když jsou tak chytří, tak by jim mělo dojít, že je živí ti, co pracují rukama“.

Vyrostl jsem v tom a vím, že se to hodně zarývalo pod kůži. Učitelka ve škole byla schopná říkat dětem, že „Tomášova maminka sedí v teple v kanceláři, ale Honzíkova maminka pracuje u soustruhu, ta je pro naši společnost prospěšnější!“ Kdyby to nebylo v naší třídě, myslel bych si, že je to trollení. Moje matka na to pak třeštila oči a snažila se mi vysvětlit, že lidi z kanceláří, vedoucí, ředitelé apod. nejsou zbytečný a neproduktivní póvl, a že dělník či řemeslník sice rukama něco dělá, ale to, co dělá, taky musí někdo vymyslet, někdo mu musí na to přivézt materiál, někdo to musí prodat, a tihle navzájem jeden druhého potřebují…

Já vím, je to těžké. V softwarové firmě se hádá obchod s vývojáři – vývojáři nadávají, že po nich obchod chce nesmysly, ale kdyby oni to nedělali, tak obchodníci nemají co jíst, obchodníci nadávají, že vývojářům všechno trvá dlouho a termíny nedají a takhle se nedá obchodovat, ovšem oni jsou ti, kdo ty peníze nosí a bez nich… atd.

Pokřikovat „vás, inteligenty, živí ti, co dělají rukama“ je nesmysl. Potřebují se obě části navzájem, protože je živí symbióza.

Nehodlám

Tuhle se mě jedna paní ptala, co jsem to udělal za chybu, když jsem napsal „debata, do které se pouštět hodlat nehodlám„. Že by to přeci napsala jinak, ale protože ví, že česky umím, tak že přemýšlí, jestli to není nějaký mem.

Ano, je to mem, který stvořil úředně uznaný spammer Radovan Kaluža na svém blogu. Tento wannabe nadsamec, milionář, velkopodnikatel a neodolatelný svůdce s nadprůměrným IQ (to všechno tvrdí sám o sobě), autor legendární diplomové práce, několik let prudil český internet spamováním (za což dostal přes prsty od ÚOOÚ) a zároveň ho bavil svým blogem, kde ukazoval „fotky z milionářských párty“ nebo se snažil dehonestovat své kritiky, a tohle všechno provozoval jazykem, který byl velmi neotřelý a svérázný. Parta cynických oblud z Okouna se na účet pana magistra nadsamce velmi dobře bavila, on jim skákal na špek, rolničky cinkaly…

No a jednou zase ostravský seladon, jehož prostopášnost je tak veliká, že Dionýsos je proti němu jen umývač veřejných záchodků v Bříství, popisoval své obří a superiorní IQ, díky kterému vydělává ty miliony na svém hostingu, a v komentářích byl dotázán, zda to může nějak doložit, protože veřejný projev rozhodně něčemu takovému nenasvědčuje. Na to Radovan odpověděl, že jeho IQ je obrovské, což mu dokázalo několik testů, a nazdar, nebudu kvůli vám někde běhat. Když byl upozorněn, že IQ test si může udělat i doma v Ostravě, odpověděl větou, která zlidověla: „IQ test hodlat nedělám, nemám nyní na to čas“.

Výrok „hodlat nedělám“ postupně přetransformoval do „hodlat + sloveso v záporu“, takže: „Dneska hodlat nejdu“, nebo „Za tohle hodlat nezaplatím!“ Byla tedy jen otázka času, kdy někdo stvoří tvar „hodlat nehodlám“. Kanonicky správný mem je tedy „hodlat nedělám“, jeho derivace pak „dělat hodlat nehodlám“.

Hubení

Začnu citátem (Michal Rybka):

Podle mého názoru z oficiálních míst vůči počítačovým hrám panovala velká antipatie. Zpočátku proto, že kapitalistické hry byly často o hubení komunistů. V Green Beret, nebo Rambo 2 střílíte vietnamské soudruhy. Chápu proto, že s tím režim měl problém.

Hm. V té době jsem žil, počítač jsem měl, hry jsem hrál, a tak si říkám, co je přesně „často“? Green Beret, Rambo, Raid over Moscow, Commando – tyhle jsou jednoznačné. A dál? Hmmm…

  • Knight Lore, kde hrdina sbírá artefakty dělníkům a hází je do kotle, co obsluhuje kapitalista?
  • Jet Pac, kde kosmonaut střílí po komunistech, aby mohl odletět?
  • Pac-Man, kde žlutá obluda požírá komunisty v bludišti?
  • Exploding Fist, v němž hráč v roli kapitalistického karatisty dává sodu komunistickému karatistovi?
  • Decathlon, kde kapitalistický sportovec poráží socialistické sportovce?
  • Great Escape, kde nacisti hubí komunistu?
  • WTSS, v němž komunisty na pustém ostrově pronásleduje tyranosaurus?
  • Space Invaders, kde hráč musí hubit mimozemské komunisty?

Sakra, chybí mi Rejžkův gen, který umožňuje vidět komunisty ve všem a za vším. A protože ho nemám, tak nesouhlasím. „Her o hubení komunistů“ bylo velmi málo. Nebyly časté, spíš jich byl jen zlomek. Časté byly ty o hubení mimozemských šmejdů, logické, bludišťové, skákací, indiferentně střílecí… těch propagandistických bylo opravdu jen mizivé množství. Nenávist oficiálních míst je třeba vysvětlit něčím jiným.

(Pojďme si pár her připomenout, aspoň obrázkama – pěkný seznam udělal Patrik Rak)

Vesnice

Vy všichni, co dokola žvatláte o nezkažených upřímných venkovanech: Zkuste být na vesnici nějak odlišný… Mít třeba vysokou školu. Nebo jiný koníčky. Vesnice vás nepřijme, nikdy nebudete jejich, a je jedno, jestli jste se přistěhovali, nebo jestli jste se tam narodili. Zkuste být třeba homosexuál…

A pak přijďte a vyprávějte o tom, jak jsou lidé na vesnicích čistší, upřímnější, jak víc drží pospolu, jak jsou tam ty vztahy mezi lidma lepší, osobnější, vřelejší… Jsou. Pro ty, co jsou „naši“. Ti „odjinud“ nebo ti „jiní“, k nim se chová vesnice se směsí pohrdání, nedůvěry, nenávisti a nezájmu. Doporučuju vyzkoušet. Kdo si to na vlastní kůži nezkusil, tak neví, co je „duch české vesnice“.

Emoce

Josef Šlerka tuhle v DVTV mluvil moudře jako bachor. Tedy pardon, jako kniha… Povídal, že by lidé na sociálních sítích měli minimalizovat emotivní investici, kterou do svého retweetu dávají. Uváděl to jako příklad toho, jak snížit vliv propagandy a jak se nepodílet na jejím šíření.

Zkusím Josefovu radu zobecnit: Když vás nějaký tweet rozohní a máte sto chutí to sdílet dál, aby se i ostatní rozohnili, tak právě v tom okamžiku je sdílení to poslední, co byste měli dělat. Pochodující emoce nejsou dobrý rádce pro sdílení.

Ing

Tuhle byla v redakci taková debata o tom, kdo má jaký vysokoškolský titul. Všimněte si, že ho třeba v médiích snad nikdo nepoužívá. Používání titulů u jména je docela na ústupu a je docela běžné, že i vícenásobně ozdobení používají své občanské jméno, třeba když si nechávají posílat na dobírku nákup z e-shopu či tak něco. Tituly se vlastně jedou snad už jen na školách a v kandidátkách politických stran. Ovšem jsou lidé, že…

Udělali jsme nový objednávkový formulář. Diskutovali jsme o tom, jestli tam dát zvlášť políčko na titul, nebo nedat. Z několika důvodů jsme ho tam nakonec nedali a nechali jsme jen jedno políčko: „Jméno“. Za tím je algoritmus, co ho rozdělí na jméno a příjmení, ale uživatel to napíše prostě tak, jak je zvyklý své jméno psát. Zároveň to je ale zajímavá sonda…

Pět procent lidí mělo i tak touhu uvést svůj akademický titul. Z těch pěti procent, co napsali svůj titul, byla desetina, co uvedli „JUDr.“, zbytek byli „Ing.“

Ne, ani jeden Bc., ani jeden Mgr. (a že jich je jak naseto), žádný MUDr. ani PhDr., jen na jednoho JUDr.-a devět inženýrů.

Celkem správně říká (ing.) Petr Koubský, že „inženýr je u někoho spíš diagnóza než titul“.

Nymburk

Bych měl asi něco vysvětlit.

Ano, vyrůstal jsem ve vesnici poblíž okresního města Nymburk. Pokud jste někde z okolí, tak víte, kde Nymburk leží, pokud jste z větší dálky, tak nejspíš ne. „U Plzně?“ a „Někde v severních Čechách, ne?“ byly ty nejčastější otázky. Ne, ne, čtyřicet kiláků od Prahy, říkával jsem já a všichni na to kroutili hlavou… „U Poděbrad“ jsem říkal později, a to už lidi věděli.

Nymburk totiž je naprosto nudné středočeské okresní město, kde není nic zajímavého, kromě toho, že tam jsou obrovské železniční opravny a lokomotivní depo. Takže pokud někdo věděl zcela přesně, kde je Nymburk, byl to většinou železničář.

Železniční opravny tvořily ve spojení s dalším nymburským fenoménem, totiž bicyklem, unikátní mix, právem nazývaný „malá Čína“. Totiž když ve tři hodiny zahoukala „padla“, tak se z bran opraven vyvalily zástupy dělníků na bicyklech, co supěly do nadjezdu a spolehlivě zabraly celou šířku vozovky.

Tomu všemu pak vévodil nápis „Dráha Nymburku chlebem, Nymburk dráze pojmem“!

A tímhle je vlastně řečeno vše podstatné.

Vlastně ne, ještě něco je potřeba říct: Nymburku se říkalo „Jakešova Lhota“. Docela právem.

Za těch pětadvacet let mi k srdci moc nepřirostl. Spíš vůbec ne. Nejsme „náturou kompatibilní“.

Kremlobot

Fakt existují, narazil jsem na něj. Furt jsem si myslel, že to je obecné dehonestační označení, něco jako já když o někom napíšu, že se projevuje jako volič Pirátské strany, popřípadě v té drsnější variantě „takový typ komentátora z Roota!“ A věřte, že nikdo si s tím nespojí „vysoce kvalifikovaný odborník na Open Source“…

Ale ten můj Kremlobot, hele…

Na článek o počítačích ze Slušovic psal „Tehdy jsme byli světová špička v počítačích, teď jen tuneláři a mafiáni…“

Jemně jsem ho upozornil, že jsme rozhodně špička nebyli. Jeho reakce mě dostala: „Tak to o tom asi hovno víte!“ a odkaz na článek na Aha!, kde kdosi nostalgicky vzpomínal, jak si to v těch Slušovicích tehdy zařídili a byli nejlepší.

Projel jsem si příspěvky dál, a to bylo furt „Kradousek“, „rozkradli“, „Pravda o socialismu“, „Účelové lži – proč nesmíme znát pravdu o tom, jak se propadáme za Bangladéš“, odkazy na Ruvr.ru a další Hlasy Moskvy… Sto tweetů, šest followerů, 20 following… Každý tweet buď retweet cintů z Aeronetu či Ruvru, nebo jako že polemika s kýmkoli, kdo se vyjádřil ve smyslu tom, že se teď máme líp než za socíku.

Před nějakými pěti, třema lety takoví byli, ale nebyli takhle aktivní. To jste na něj narazili fakt jen náhodou, nebo na Doutnáku. Dalo se to chápat, byli to lidé nějak frustrovaní, okej, cítili to tak. Ale tohle byl účet, který jen a bez výhrad hlásal zkázu, respektive zesiloval to huhlání, jak se máme špatně, jak je všechno zlé a jak námi všichni manipulují, popřípadě „demaskoval optimisty“. projel jsem si pár dalších podobných, ani to nedalo práci, a bylo to jako přes kopírák.

Jak kapky vody, co kutají díru do kamene.

Hele, ani nemusím bejt spiklenecký teoretik, ale tohle je fakt divný.