Nymburk

Bych měl asi něco vysvětlit.

Ano, vyrůstal jsem ve vesnici poblíž okresního města Nymburk. Pokud jste někde z okolí, tak víte, kde Nymburk leží, pokud jste z větší dálky, tak nejspíš ne. „U Plzně?“ a „Někde v severních Čechách, ne?“ byly ty nejčastější otázky. Ne, ne, čtyřicet kiláků od Prahy, říkával jsem já a všichni na to kroutili hlavou… „U Poděbrad“ jsem říkal později, a to už lidi věděli.

Nymburk totiž je naprosto nudné středočeské okresní město, kde není nic zajímavého, kromě toho, že tam jsou obrovské železniční opravny a lokomotivní depo. Takže pokud někdo věděl zcela přesně, kde je Nymburk, byl to většinou železničář.

Železniční opravny tvořily ve spojení s dalším nymburským fenoménem, totiž bicyklem, unikátní mix, právem nazývaný „malá Čína“. Totiž když ve tři hodiny zahoukala „padla“, tak se z bran opraven vyvalily zástupy dělníků na bicyklech, co supěly do nadjezdu a spolehlivě zabraly celou šířku vozovky.

Tomu všemu pak vévodil nápis „Dráha Nymburku chlebem, Nymburk dráze pojmem“!

A tímhle je vlastně řečeno vše podstatné.

Vlastně ne, ještě něco je potřeba říct: Nymburku se říkalo „Jakešova Lhota“. Docela právem.

Za těch pětadvacet let mi k srdci moc nepřirostl. Spíš vůbec ne. Nejsme „náturou kompatibilní“.