Starosti

Za ta léta na internetech jsem narazil na spoustu roztodivných trollů a mamlasoidů. Dneska bych rád z té amorfní hmoty vytáhl jeden typ, a to jsou lidé, co pohrdají vašimi starostmi.

V krystalické podobě to je „Vaše starosti bych chtěl mít“.

Tohle sdělení neznamená téměř nikdy, že si autor přeje, aby měl tytéž starosti jako vy. Naopak téměř vždy to znamená „vaše starosti jsou naprosto malicherné, zbytečné a banální“. V rozšířené podobě pak „to, co probíráte, je malicherné, zbytečné a banální“ a v druhém plánu tam je „… hlupáčci! To já mám skutečně závažné starosti / zabývám se pouze zásadními věcmi“.

Jsou situace, kdy je tohle provolání asi na místě. Například když se na poradě neřeší zásadní věci, ale přijdou za vámi s naprosto marginálním problémem.

Ale pak je taky spousta situací, kdy je tohle prohlášení nepřípadné a čistě provokační.

Chtěl jsem vytáhnout nějakou historku, kdy jste třeba veřejně řešili se známými z PR nějakou věc, spojenou s komunikací, a do toho hňácnul nějaký superior se svým „Vaše starosti bych chtěl mít!“ Ale pak jsem si vzpomněl ještě na lepší příklad, totiž když jsme v komentářích u příspěvku na téma starých osmibitových procesorů s dvěma dalšími nadšenci řešili něco o starých osmibitových procesorech, zkrátka tak, jak se baví fanoušci čehokoli – aut, muziky, jídla. Náš troll měl podobu chlápka, co přišel oznámit, že by naše starosti chtěl mít, a jestli víme, že tam venku, mimo internet, je reálný svět, a v něm jsou i ženy, tak to tu vypněte a jděte se proběhnout s kamarády.

Je naprosto v pořádku v takové situaci trolla nejen nekrmit, ale i vyhodit. Ať si žbrblá o vaší ubohosti co chce.