Ze dne 24.11.2014

Čert

Dovolte bych suše předpokládal… teda… předložil bych takové podobenství, víme?

Bydlím v pěkné cihlové novostavbě s výhledem do přírody. (Peníze na ten byt mi samozřejmě poslala americká ambasáda za mé neustálé napadání pana prezidenta Zemana, jak jinak, protože normální poctivý pracující si byt v Praze nemůže dovolit, jelikož je všechno rozkradené, práce není, Kalousek ožebračil důchodce, korupce!!! a koupit si byt může jen tunelář, známe to…) Spolu se mnou tu za jidášský groš imperialistických vyzvědačských centrál a za peníze z vykořisťování poctivých pracujících bydlí dalších patnáct partají. Vedle stojí druhý dům, se stejnými dispozicemi, a máme společné zázemí, podzemí atd. Dohromady je nás tu tedy ve dvou domech cirka třicet tunelářů a zbohatlíků. A tahle kapitalistická cháska si vytvořila místní pobočku židozednářské lóže, které se říká „Společenství vlastníků jednotek“, neboli SVJ.

Každý byt má svého vlastníka. Někdo bydlí ve svém, někdo byt pronajímá. Každopádně vlastníci se schází pravidelně na schůzích SVJ, kde se řeší hospodaření s penězi a věci, které si nebude řešit každý sám. Například se každý vlastník nebude starat o své tři metry čtvereční trávníku kolem baráků, nebude zajišťovat vytírání chodby kolem svých dveří a jedné třetiny společného schodiště na patře, nebude opravovat jen svoji schránku… a tak dál. Zkrátka když žijete společně s dalšími lidmi, tak jsou některé věci společné, a o nich je dobré společně rozhodovat, protože to přináší mnohé výhody. Třeba když si bude každý zařizovat výměnu vodoměru, bude to stát každého X peněz a spoustu času na domluvení termínu. Když se všichni majitelé domluví, že se výměna udělá naráz, tak to bude stát míň – firma přijede jednou, tím se ušetří na trajdání tam a zpět, vymění se všechny vodoměry naráz, tím se podaří získat i množstevní slevu, no a ve výsledku vás to vyjde levněji.

Je tudíž docela rozumné na tyhle schůze chodit, protože bezprostředně ovlivňují to, jak se nám tu žije.

Tuhle se volil nový člen výboru, protože paní, co byla ve výboru předtím, očekává radostnou událost, spojenou s kojením a přebalováním, takže odstoupila. No a nový člen výboru byl navržen, doporučen a posléze i schválen. Je to chlapík, co tu bydlí už dlouho, a co ve své třívěté řeči nastínil celý svůj program: „Bydlím tady, líbí se mi tu, chci tu bydlet, bydlím tu rád, tak se o to chci taky trochu starat.“ Ono jako upřímně – peníze z toho nejsou žádné, starostí spousta a jediné pozitivum, i když to je velmi sporné, je to, že můžete hlasovat o tom, jestli se na sekání trávy kolem domů vybere firma A, nebo firma B. Ale ten pán to řekl jasně: „Budu to dělat, protože tu chci bydlet a mám zájem na tom, aby se tu bydlelo dobře!“ Logicky. Když se tu bude bydlet dobře všem, budou se sem stěhovat slušní lidé. Když se tu bude bydlet špatně, slušní se odstěhují a přistěhuje se verbež.

Má to něco společného s politikou? Ale no jistě! Tohle není model politiky v malém, tohle JE politika. Ta nejmenší, ale je to politika. Stejně, jen ve větším, funguje váš obecní úřad, ve větším měřítku pak krajský, v tom velkém pak parlament, vláda a podobně.

Já nemám rád řeči o tom, že politika je fuj, zlo, čert, něco opovrženíhodného (jo, dívám se směrem na havlisty…) a něco, čím by se slušný intelektuál neměl ušpinit. Naopak! Mělo by platit to masarykovské „o drobné politické práci“, minimálně ve smyslu tom, že se zajímám, co se děje v mém domě, v mé čtvrti, v mém městě a v mojí zemi, klidně podle principu „bližší košile než kabát“. Ne nadávat, jak to „voni“ vedou, ale jít se tam podívat, zapojit se, vznést námitky… Bohumil Doležal to napsal tak, že bych se pod to mohl podepsat.

Ano, Koukolík má možná pravdu v tom, že politika přitahuje psychopaty, lačnící po moci. Položte si otázku: nakolik si za to můžete sami? Jděte a řešte to, ve svém domě, ve své čtvrti, ve svém městě… Nenechávejte „politiku“ těm, co ji berou jako prostředek k ukojení svojí touhy ovládat.

Jo a – choďte na domovní schůze! Je to nejjednodušší způsob, jak se bránit nesmyslům, jak prosadit rozumné nápady a jak se dohodnout na kompromisech.

Protože jestli „obyčejný člověk chce mít hlavně moc nad svým životem“, jak mi napsala jedna pozorná čtenářka na Facebooku, tak by se měl zajímat o tu část života, kterou má v moci jím zvolený výbor – ať už to je SVJ, radnice nebo parlament.