Ze dne 13.11.2014

Produktivita

Produktivní je něco jako aktivní. Obě jsou původně pozitivní slova, které potkal strašný osud: obě si vzali do úst nejrůznější inspirátořiporadci zlepšování osobnosti a rozežvanili je ad nauseam. O aktivitách a aktivním čemkoli jsem se už rozepsal, teď tedy ta produktivita.

Binární mozky staví produktivitu do dialektického protikladu proti peklu – tedy proti věcem neproduktivním, proti zahálce, proti nicnedělání, proti neefektivní práci, proti věcem, co si nezaslouží právo na existenci. Buď produktivní – nebo zhyň! Bohužel, chytili se toho digitální hipsteři a udělali z produktivity svoji modlu.

Poznáte to třeba v recenzích různých technických gadgetů, telefonů, tabletů… Když chce recenzent vyjít vstříc tomuhle publiku (anebo je prostě jen vymletý binární mozek) a chce naznačit, že z tabletu učůrával nadšením, tak ho označí za pracovní nástroj, ačkoli jinak je tablet čistě nástroj konzumační, tedy prokrastinační a fuj. Tenhle ne, ten je pracovní, a aby recenzent podtrhl svoje tvrzení, vyfutruje ho svou vlastní zkušeností: Tablet mi zvýšil produktivitu, celý den jsem řešil maily, otvíral jsem excelovské dokumenty a k tomu jsem poslouchal audio! Méně zblblý čtenář tu větu naštěstí čte jako „celý den jsem zase řešil kokotiny a čuměl jsem do nesmyslných tabulek, ale aspoň že to hraje!

Produktivita má své indikátory a měří se v počtu vyřízených mailů, otevřených excelovských tabulek, přeposlaných mailů a zasynchronizovaných zpráv. Paradoxně tedy ne v nějaké skutečné práci. Pokud se věrozvěst produktivity dostane ke skutečné práci, tak ji začne kvantifikovat, a většinou blbě. U programátorů začne měřit „počty napsaných řádků“, u novinářů „počet napsaných slov“ a ještě si, blb, pochvaluje, jak na to má hezky tabulku. A co je neměřitelné, tedy neproduktivní, to musí pryč!

Kdysi jsem zažil i vedoucího, co hodnotil produktivitu programátorů podle klapotu klávesnice. Když někdo neklapal a místo toho si četl třeba manuál, zle se na něj koukal. Kolega mi vyprávěl o hotline, kde vedoucí dával za příklad mladou kolegyni, co za směnu vyřídila několik set volajících! To je produktivita! Pak se ukázalo, že telefon zvedla, poslechla si problém a odpověděla „přepojím vás na kolegu“… Ale papírově měla nejvíc zvednutých telefonů!

No a největší věrozvěsti produktivity začali měřit produktivitu i u odpočinku a zábavy. Nejprve se vyrojili rádci, co vám poradili, jak aktivně a efektivně odpočívat, jak se správně bavit, jaké hry vám pomůžou se nejlépe odreagovat kvůli produktivitě…

Po pravdě řečeno kdybych přemýšlel, jak udržet „pracující lid“ v práci, dám mu normy, těm co dělají rukama, a závislost na produktivitě těm, co se živí hlavou (no…) Vždyť není pro zaměstnavatele nic hezčího, než mít pracovníky posedlé tím, že chtějí udělat co nejvíc práce – a ještě věří tomu, že to dělají pro sebe!