Ze dne 29.10.2014

Clo

Proč tomu neříkat „Daň za zahraniční obchod“?

Ekonomové se mnou nebudou souhlasit, oni mají ty termíny nadefinované jinak a připadá jim to logické, ale pro mne je clo jen další daň.

Dovolte abych odbočil. Daň je hypoteticky „příspěvek na provoz státu, z něhož se platí to, co by jednotlivec neutáhl, od péče o nemohoucí po budování infrastruktury“. Což ovšem neznamená, že stát daní to, co poskytuje, ó nikoli. Stát daní tam, kde mu to projde a kde se nemůže plátce moc dobře bránit. Takže zdaní třeba platy. Nebo návykové látky. Nebo pohonné hmoty. Zkrátka tam, kde může nasadit kontrolu a počty a cifršpióny a kde může účinně pohrozit velkým trestem. Stát by zdanil klidně i chození po chodníku, kdyby věděl, jak to dobře vybírat a měl způsob, jak to prosadit, aniž by se lidi vzbouřili, a věřte tomu, že by určití novináři psali o tom, jak je to sociálně spravedlivé, že bohatí mají tu daň per krok vyšší, protože oni chodí po chodnících míň.

Pro argumenty netřeba chodit daleko – Maďarsko hodlá zdanit „datové přenosy“ částkou cca 13 Kč per gigabajt. Myslíte si, že to je proto, že stát na internet nějak jako hodně přispěl? Že nastavil vhodné podmínky k jeho masivnímu rozvoji? Že se jakkoli zasloužil? Kdepak, ten hlavní důvod je, že tam si může sáhnout naprosto bez problémů, a navíc se to dá dobře spočítat.

Mimochodem, to je taky důvod, proč jsme ze všech stran tlačeni do bezhotovostních plateb. Totiž když zaplatíte za něco paklíkem bankovek, jsou to anonymní bankovky. Když to ale uděláte bezhotovostně, může se příslušný orgán podívat, a vidí: Hle, platils tehdy a tehdy tomu a tomu! Říká se tomu „boj proti špinavým penězům“. Pokud jste čtenáři A2 nebo Respektu, tak si možná myslíte, že špinavé peníze pocházejí z drog a prostituce a Klaus je idiot, protože je nepozná. Ve skutečnosti to, co stát myslí „špinavými penězi“, jsou peníze, na které si nemohl sáhnout a sebrat z nich část pro sebe. Všimněte si proměny té rétoriky: už se nebrojí proti špinavým penězům, ale proti daňovým únikům. V zákonech o prokazování původu nejde o to, jestli jste si barák postavil za peníze z kokainu, ale o to, jestli jste peníze z kokainu zdanil.

Ale k tomu clu: Stát si tam může sáhnout, tak tam taky sahá. Maskuje to řečmi o ochraně domácích výrobců, ale dovolte – jaká ochrana, když adekvátní zboží doma nikdo nevyrábí? Pro ilustraci bych si dovolil jeden takový příklad: V roce 1986 rodiče do ČR dovezli počítač ZX Spectrum. Zaplatili za něj daň, spočítanou podle velikosti RAM v kB. Proč? Domácí výrobci srovnatelný počítač nevyráběli, a počítače, které vyráběli, si stejně prostý občan nemohl koupit. Ne že by na něj neměl, třeba by si i našetřil, ale zkrátka nebylo kde si je koupit. Přesto stát vesele danil. Proč? No protože může. „Chceš počítač? Zaplať mi!“ I když neposkytl naprosto žádnou službu k tomu, abyste ho sehnali, naopak tomu bránil.