Ze dne 7.10.2014

Kult

Pouštím si před spaním různé dokumenty, a v poslední době mě zaujala jedna věc.

Totiž síla kultu osobnosti.

Vězni z gulagů, zavření buď přímo, nebo nepřímo na Stalinův příkaz, vyprávějí o tom, že věřili, že o tom Stalin neví, že to je nějaké spiknutí proti němu, že kdyby o tom Stalin věděl, tak by s imperialistickou propagandou zatočil a je, nespravedlivě uvězněné, propustil s omluvami.

Oběti hladomoru končí svoje vyprávění o hladu a kanibalismu s tím, že věřili, že kdyby to Stalin věděl, tak by jim pomohl, ale Stalin to neví, protože mu to spiklenci a agenti, co se vetřeli do jeho okolí, zatajují.

Přátelé, tomu říkám PR!

(Navíc zjišťuju, že ve vědomostech o tomhle období mám docela mezery – například jsem netušil, kolik věcí, co jsem považoval za atribut socialismu, zavedený Leninem, bylo vlastně zavedeno Stalinem, často v rozporu s Leninovými plány. Je to zajímavé poznání, stejně jako sledovat likvidaci odlišných názorů spolu s jejich nositeli, ale největším zážitkem pro mne je pořád ta neuvěřitelná síla propagandy.)