Ze dne 6.9.2014

Krasopis

Jako dítě jsem měl problémy s psaním. Ne že bych neuměl, ale učitelky tvrdily, že mé písmo není dle jejich měřítek dostatečně úhledné, takže mi snižovaly známky… Logický argument, že je k přečtení, neuznaly, psát na stroji mi nedovolily, dokonce se jedna taková odvážila dělat, haha, fórky jako že ve smyslu „děti, zasmějte se mu, on si snad myslí, že za něj všechno bude psát počítač…“ Byl rok asi tak 85, já si to rozhodně nemyslel, ale jsem rád, že mi vývoj dal zapravdu.

Hluboce zakořeněný odpor proti věcem, které nejsou „good enough“, ale jsou zaumné jen proto, aby splnily něčí měřítka úhlednosti, však zůstal. Krasopis je hezká věc a oko se jím pokochá, ale pro všední použití je zbytný. Čímž nechci říct, že byste se o něj neměli pokusit. Jen to, že když vám nepůjde, nemusíte z toho mít mindrák, protože přežijete i bez něj – i když nikdy nebudete dělat třeba uměleckého písaře, že…