Monthly Archives: Srpen 2014

Trhy

Jo, taky jsem si všímal toho, že náměstí, po kterých lidé přebíhají a nemají potřebu tam být, jsou divná a nepříjemná. Jo, a taky mi přišlo jako dobrý nápad vytvořit příležitosti, při nichž se lidé potkají, sejdou, třeba i nakoupí. Jo, trhy! Farmářské, lokální, bleší, sousedské a kdoví jaké ještě.

Dle definice je takovéhle shromažďování lidí dobré – podporuje to ducha komunity, posiluje místo a kdoví co ještě.

Tak když je to tak dobré, tak proč z toho tak často vyleze taková křečovitá píčovina, od které člověk s nenulovou sebeúctou radši odvrátí obličej?

U nás se „trhy“ skládají z několika stánků, z maringotky s kolotočovou muzikou a z party podivných existencí, co posedávají okolo dřevěné boudy s nápisem „Vinotéka“. Nyní kromě čtvrtka i ve středu!

Lábus

Když jdete do řeznictví pro salám Herkules, řeknete „deset deka Herkulese“, nebo „deset deka Herkula“?

Já říkal „Herkula“, ale několik nedorozumění vedlo k tomu, že kupuju radši ten balený.

Totéž salát Bakchus. Nebo Prius. S Priusem, s Bakchusem, s rámusem nad lesem…

Augustus (s Augustusem) nebědoval „Varusi, Varusi, vrať mi mé legie“, ale „Vare, Vare!“

Přemýšleli jsme, kde se to láme. Proč mluvíme o Herkulovi (silák) a Herkulesu (salám), když je obojí pojmenované stejně, dokonce salám podle siláka. Možná že u věcí nám to tak nevadí, jako u lidí. Nojo, ale to mi pak řekněte: Povídá si Darinka s Rytmem o rytmusu, nebo s Rytmusem o rytmu?

Kolegyně korektorka hleděla do Pravidel, která jsou v téhle věci, jako už tradičně, jednoznačná: Je to tak, někdy onak, a někdy obojí.

Já třeba jezdím nakupovat do Globusu. Do Globu by mě ani nenapadlo jet. Řídím se holt jazykovým úzusem.

Druhá kolegyně navrhovala skloňovat Herkules podle vzoru Les.

Dobrý nápad. Já navrhuju skloňovat Globus podle vzoru Lábus! Ale ještě si o tom s Jirkou Lábem promluvím…

Antibiotika

Já vím, vždyť je to tak jednoduché: Krávy jsou nadopované antibiotikama, aby z nich zlý kulak mohl dojit, i když jsou nemocné. Antibiotika pak přecházejí do mlíka, a my to pijeme, takže furt do sebe pereme nějaké penicilíny, a když jsme pak opravdu nemocní, tak to na nás nezabírá!

Pravda je z toho tak akorát to o přechodu antibiotik do mlíka. Jenže – dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se v mlíku ocitly antibiotika? Přestaly by fungovat mléčné kultury. Všechno to, co sráží tvaroh, co vytváří jogurt, všechny bakterie, co zakysávají, tohle všechno by pomřelo a takové mléko by bylo tak akorát na vylití. Ani kdybyste se vztekli, tak z něj neuděláte sýr, tvaroh, jogurt, zakysanou smetanu, nic. Veškeré tyhle výrobky jsou totiž, věřte nebo ne, závislé na bakteriích.

Proto se mléko kontroluje, proto kráva, která má antibiotika, dojí extra. Takové mléko nesmí přijít vůbec k ostatnímu. Nikdo si to nelajsne, protože v případě, že by se antibiotika dostaly do mlékárenského provozu, můžou mlékárny celou denní zásobu mléka tak akorát vylejt.

Ale vy si tomu dál klidně věřte…

Tablet

Nemám. Nepotřebuju. Jen bych to neměl nikde říkat.

  • Jedni chápou, protože to mají stejně. Výjimky.
  • Další to sice mají jinak, ale berou, že někdo má opačný názor. Ideál.
  • Další mi oznámí, že jsem tablet asi špatně pochopil, a začnou mi vyjmenovávat, kde všude je pro ně tablet skvělý.
  • Jiní mi doporučí, abych si pořídil ten, co mají oni, že teprve pak pochopím, jak je to skvělé.
  • Ještě jiní mi rovnou řeknou, že to je trapná posa, protože tablety jsou užitečné a takovéhle nucené a okázalé vystupování proti proudu je přeci dětinské, ale když chci…
  • Další mě politují, protože jsem nepochopil, co spotřebitelé chtějí a že trh jasně ukazuje, že tam je budoucnost.
  • A poslední mě odsoudí: jsem úplně blbý, protože říkám, že tablety jsou nanic!

To všechno jenom proto, že nemám tablet, protože pro něj nemám využití. Oni pro něj využití mají. Tohle všechno chápu. Fascinuje mě ale ten silný konfirmační tlak: „Mám tablet. Je skvělý. Tak moc užitečný! Snad ani nemůže být člověk, pro kterého by tablet nebyl skvělý a užitečný… Pokud ho někdo nemá, tak buď ještě neví, jak skvělá a užitečná věc to je, nebo je hloupý a nepochopil to!

Není konfirmace taky nějaká náboženská událost? Něco jako biřmování…?

Pěna dní

Sára má špičku, Dušan kope, Boris bouchá, Dáša je v ESU a Ida ožívá.

Makyna má bloga, kde markýruje jako že život v korporaci. Jeden článek byl vtipnej, tak jsem to sjel celé, a něco mi z toho začalo trčet… jo, už vím: chutnalo to asi jako teplá vybublaná Pepsi Max! Umělý a těžko uvěřitelný.

Lucie má bloga, kam ona a její kolegové píšou o marketingu. A pustila se do Makyninýho bloga, že to je jako ubohý.

Že mnohem lepší byl ten blog o životě v korporaci. Kterej teda, upřímně, taky nestál za nic, ale byl aspoň autentickej. Autenticky plnej gramatickejch chyb a neumělého slohu. Tedy přesnej opak toho prvního blogu, kterej má sloh umělej.

A tak to jedna dáma druhý dámě nandává, páč ta, co píše jako že opravdovej blog, ale ve skutečnosti PR, jako že ze života chlapa, je sice vypsaná, ale má křečovitou touhu do jedné věty nacpat tři přirovnání a aspoň jeden popkulturní odkaz, zato ta druhá, co píše o marketingu, trefila kozla a ani netuší, že ve slově „kamikaze“ není žádné D. Kami Kaze, božský vítr.

Ale aspoň má koule dát si na Twitteru přezdívku „nevtipná“ a opravdu ji naplnit.

Čeladná dojíždí, s Jindřichem sledují, Ota i Ola ví, Ostrovid se snaží a Cukrouš usmívá.

Jó, kecy v rádiu

PS: Tak beru zpět, Makyna píše jen půl toho bloga, a jak se ukázalo, tak tu lepší půlku. aTo GratULjeme!

Sexual harassment panda

Serou mě jedni i druzí.

Čert mě může vzít, když slyším chlapa, co se chová k ženské jak machistické hovado. Za všechny takové ty „jen ženská“, „nojoženská“ a „tamádudytyvole“ mě hanba fackuje. O pohvizdování a pokřikování na kolemjdoucí ženy si myslím svoje – tedy že je vyhraženo příslušníkům horkokrevných jižních národů (a kdo jsem já, abych soudil jejich kulturu), Arabům a u nás těm profesím, co pracují dlouho na přímém slunci a vaří se jim kebule pod zeleným kloboučkem – tedy zedníkům, pokrývačům, sádrokartonářům, kopáčům a dlaždičům. Obecně pak ještě učňovské mládeži. Zkrátka těm mužům, od kterých, čest výjimkám, asi nějaké složité úvahy („žena je taky člověk“) nelze očekávat. Neříkám, že každý zedník je křupan, to ani náhodou, ale klidně vám podepíšu, že je křupan každý, kdo pohvizduje na ženské nebo na ně pokřikuje nějaké řeči.

Tolik bych tedy asi dodal k téhle akci. Ano, dámy, rozumným mužům je to protivné stejně jako vám, i když to není přímo na ně určené.

Ale taky bych rád řekl, že mi pijou krev profesionální hledačky diskriminace kdekoli, co se nanominují do čehokoli a začnou povykovat o tom, že tam je nedostatečné zastoupení žen, ergo tedy sexismus, šovinismus a kdesi cosi. Jak se ukázalo nedávno v IT, stačí jedna hlasitá, a najednou se vynoří další, které vytáhnou strašidelné historky o tom, jak je někdo na IT konferenci obtěžoval (čti: ajťák je zval neobratně a neodbytně na rande – což není znakem genderové diskriminace a harašení, ale vedlejším projevem toho, že tahle cílová skupina nebývá obecně nejbystřejší v mezilidské komunikaci a sociálních interakcích), nebo jak je obtěžovalo to, že tam nejsou dostatečně zastoupeny ženy mezi spíkrama, nebo jak je obtěžovaly hahaftipné sexistické narážky v prezentacích přítomných pánů (čemuž tedy rozumím, a řadím to plně pod předchozí bod). Vzápětí se sešikují a začnou požadovat.

Na to se většinou ozvou umírnění jedinci. Ženy, které píšou, že se s ničím takovým nesetkaly nebo že to není takový problém, který by se nedal vyřešit odpálkováním daného dotěry (ty jako by neexistovaly), nebo muži, kteří píšou – no, ono je jedno co píšou, protože to vždycky dostanou sežrat, jak jsou ubozí a aby se nezesměšňovali, protože to nechápou. Výsledek je, že realistické ženy, které se třeba umí ozvat, pokud mají dojem, že je někdo dotěrný, krčí rameny, rozumní chlapi, kteří by i uvítali nějaký posun k lepší kultuře, protože je taky nebaví koukat se na žertovná srovnání a la „5 věcí, co mají společného ženy a Linux“, mají pocit, že právě museli sežrat žábu a nevědí proč – jen šovinistickým hovádkům to je u prdele a genderové bojovnice vnesly téma do veřejného prostoru, ovšem spokojené nejsou, protože ta odezva nebyla taková, jakou si představovaly. Jaká to je, to není jasné, ale určitě by to mělo být součástí nějakého prohlášení. Popřípadě by si mohl pořadatel navlíknout pandí kostým a zazpívat.

Kdo žije na východě pod vrbičkou?
Harašivý panda.
Kdo nám vysvětlí sexuální harašení?
Harašivý panda.
Tohle neříkej, na to nešahej.
Nebuď sprostý,
říká ten hloupý medvěd.
A teď vás poučí,
co je dobré a co špatné.
Harašivý panda.

Propaganda

Taky sledujete, jak ruská propagandistická mašinérie na českém webu jede?

Nevěřím jim. To mne naučil děda, u něhož jsem strávil velkou část dětství v 70. a 80. letech. Bylo to poblíž Milovic, takže měl spoustu ukázkového materiálu – to třeba když mi vysvětloval slovo „okupace“.

Nemusím tu hrát spravedlivého a vyváženého, takže naplno: Ano, Američani mají propagandu, Ukrajinci taky, aj EU, i Rusové mají propagandu, všechny strany mají máslo na hlavě, pokud jste relativistický přizdisráč, tak pokrčíte rameny a dodáte: „tak fakt nevím, komu věřit, protože všichni sledují jen svoje zájmy“. Ach, och, hlavně se nepřidat na nějakou stranu, aby si tamti neřekli, že jsem od oněch!

Taky nevím, komu věřit. Ze zkušenosti ale vím, komu nevěřit a čí zájmy se mi nelíbí. Takže o našich zprávách pochybuju, ruským nevěřím. Říká se tomu historická zkušenost.

Aktivity

Posun od koníčků, zálib a zábav k „aktivitám“ je vlastně v kostce shrnutá změna společenské atmosféry. „Aktivní“ je dobré. Až tak moc, že je z toho imperativ.

Nevím jak vám, mně z toho slova (které za to ale vlastně nemůže) trčí pachuť „aby bylo vidět, že se něco dělá“.

Hanba

O víkendu protestovali v Paříži a Londýně lidi proti izraelským útokům.

Spočítali mrtvé, došli k počtu 100 ku 2000, takže fuj Izrael. Zastavte zabíjení Palestinců!

Kde byli, když se jiní Palestinci v Tel Avivu, Jeruzalémě a dalších městech odpalovali v autobusech, autech, před diskotékami a zabíjeli civilisty (myslíte, že taky předem volali a upozornili, že ten a ten autobus vyhodí do vzduchu)? Co počítali tehdy? Proč nestáli v ulicích a neskandovali „Fuj Hamás, zastavte zabíjení Židů„?

 

Vekslák

Jonák je dobrý lakmusový papírek. Mentálně zaseklý na začátku devadesátých let (což není nějaké hanění – taky byste v jeho situaci byli zaseklí). Když ho posloucháte, je to jako zrcadlo nastavené našim životům z minulosti. Užitečná věc. Třeba vidět, jak se pěkně pohoršuje nad tím, že vekslák je dneska pejorativní označení (tehdy to nebylo tak silné). „Vždyť oni jen měnili peníze“, praví Jonák.

Hm, hm. Nejde o to, že měnili peníze, to není důvod, proč je to pejorativní. Důvod je něco, čemu by se dalo říct „vekslácká mentalita“. Mnozí za to moc nemohli, to je bez debat. Představte si sebe, že žijete v době všeobecného nedostatku a nivelace požitků. Všichni mají zhruba stejné kulové. Jen vy a pár vašich známých máte násobně víc peněz. I ti největší pracháči, řezníci, zelináři a podobní, se před vámi musí jít schovat. Vy máte to západní zboží, holky na vás stojí frontu… Vy byste si po čase nemysleli, že jste všemocní? Že budete mít vždycky prachy a že si za ně vždycky všechno koupíte? A že vlastně všechno jde, když se dá dostatečnej balík peněz dostatečně dobrýmu člověku, kterej se postará?

Že vlastně o nic jiného ani nejde a nic jiného nerozhoduje?

Tak tohle je, Ivane Jonáku, vekslák: parvenu, co si myslí, že všichni okolo oceňují jeho majetek, a tak ho okázale vystavuje. Zkraje devadesátých to ještě fungovalo. Dneska už ne.